Týden plný modré oblohy a sluníčka. Ach, jak příjemné jsou potom procházky. Už se fakt těším na teplo a méně oblečení na nás obou. 

V pondělí jsme s Péťou oslavili 3 roky od chvíle, co jsme spolu začali chodit. Letí to strašně. Stále jsem strašně vděčná, že mi ho Tinder přihrál. A včera byly narozeniny – Péťa má totiž taky narozeninový týden. Připravily jsme mu s Rozárkou čokoládové cupcakes, malou narozeninovou výzdobu a na přání byly večer řízky a šťouchané brambory. Připravit všechno, aby měl radost byla docela fuška s dítětem visícím neustále na noze. Kde jsou ty časy, kdy jsem všechno dělala v klidu a pohodě. I tak jsem na nás byla pyšná, že jsme to zvládly. Ještě před dvěma měsíci (na moje narozeniny) tohle bylo prakticky nemožné. Od úterka jsme byly doma sami, Péťa na služebce v Českých Budějovicích a vracel se až včera. Je to fuška být na to dítě sama, to vám povím. A to mám jen jedno a muž se mi domů vrací. Stále víc a víc obdivuju všechny ženy, které mají dětí víc a jsou na to sami. Na instagramu na mě vyskočil příspěvek o tom, že tenhle týden před dvěma lety byl pro nás ten poslední normální. Než přišel covid a teď válka. 2 roky. Bylo mi z toho smutno. Znovu jsem se začetla do Aha! Rodičovství (kdo proboha název Peaceful parent, Happy kid přeložil takhle pitomě?) a ze všech těch věcí o výchově, které se na mě valí, mi tohle hodně dává smysl. Musím jí pak předat na přečtení i Péťovi. Máte nějakou svou oblíbenou knihu o výchově dětí, která vám otevřela oči? Snažím se opět pokračovat ve vyplňování tříletého deníku – strašně mi teď ty moje rituály nejdou (ach jo). Holky ho vytvořili fakt krásně – nejen po vizuální stránce a otázky mi teď jdou hodně do noty. 

Takhle hezky jsem si před dvěma týdny začala připravovat páteční tipy. Ještě ten večer Péťa lehl s angínou a o dva dny později lehla Rozárka s vysokou horečkou. A tak se k nim vracím až dnes. 

Celý týden jsme všichni promarodili. Péťa s antibiotiky od soboty a já od středy. Nevyhnulo se to ani mě. Rozárka teploty celý týden, strašná rýma a kašel. Ale zvládla to. Hodně jsem nosila v nosítku a četla (Jde sem lesem, Všehoknihu a Ví o tobě – všechno boží). V noci jsem se první dny moc nevyspala. Velmi náročný týden. Jsem ráda, že už je to za námi a je nám zase dobře. Celý týden jsem si užívala krásné počasí – jen škoda, že Rozárka začala totálně bojkotovat kočár. Bez nosítka teď nedáme ani ránu. Dneska dorazila sportovní nástavba na kočár a aleluja, zase je dobře. Větší pohodlí a veliký rozhled. Místo očkování Rozárka u doktorky dostala náušnice a osmiměsíční prohlídku. Ach ♥. Holčička naše krásná. Na Netflixu jsem jako oddechovku objevila Nejúžasnější ubytování světa. Díky Barče jsem oprášila Vinted a nakupuju z druhé ruky. Při promazávání starého notebooku jsem oprášila soundtracky k seriálu Glee (ježiš jak já to žrala) a vytvořila jsem si na Spotify OLD PC playlist, abych neztratila některé skvosty. Dvakrát se mi teď povedlo upéct úplně super chleba a poprvé jsem pekla klasické buchty (byl to úspěch). Konečně jsem vyklidila bordel v ložnici a dala dohromady věci na humanitární pomoc pro Ukrajinu. Ten rozdíl, když se člověk vyspí a když ne, je neskutečný. Tolik energie najednou. Kvůli Rozárce a jejímu ekzému (který je teď v hrozné fázi) jsem se přidala do skupiny Svět non toxic a pomalu se teď snažím přejít na netoxicku domácnost – úklidové věci, praní a kosmetika. Jde to pomalu, hodně si věci načítám a vybírám, co nakoupit a co ne. Moc se mi teď hodí kniha Žijte prostě a Domácnost bez chemie a jedů. Musím říct, že ohledně ekzému jsem docela bezradná. Užili jsme si odpočinkový víkend ve Varech. Zjistila jsem, že dětské velikosti v Nextu jsou obrovské! Oštítkovala jsem si věci ve spíži. Potřebuju dohnat skoro tři týdny v diáři. Máme se, máme. Někdy je líp a někdy hůř. Vítáme sluníčko a příchod jara. Zítra nás čeká výlet a v neděli jdeme všichni tři plavat. Jak se máte vy? 

► Na blogu vyšel recept na citrónové šneky a taky jeden zašeptaný článek o radostech a strastech mateřství.