Láska ke knihám

Knihy

Láska k papíru

Diáře

Naše zážitky a tipy z cesty

USA

O Michelle

Napsat něco o Wish. Hope. Life. bylo celkem snadný. Napsat něco o sobě je kupodivu mnohem těžší. A přitom vám sem o sobě píšu vlastně pořád, jen je to asi míň ucelený a tohle se mi zdá takový oficiálnější.

Kdo jsem

Jmenuju se Míša. Michelle vznikla tak nějak samovolně, protože písnička od Beatles a protože mi tak říkal můj nejlepší kamarád. Narodila jsem se hned začátkem roku 1988 v Praze. Mít narozeniny v lednu je na prd, ale mít narozeniny 13. je úplně super. Vyrůstala jsem v Uhříněvsi, kam jsem se teď po víc jak dvaceti letech vrátila a kde to teď zase nazývám doma.

Vždycky jsem byla taková malá hippie duše a nejela moc na vlně toho, co zrovna frčelo. Zcela zásadní roli v mém životě hrála má drahá Síta – nejlepší kamarádka z dětství, která mě přivedla k psaní a vlastně i čtení (ať žijou Stopy hrůzy a Správná pětka). Kdybych vám tady měla vyprávět všechny naše společné zážitky, tak to bude na dlouho, budete si myslet, že jsme byly strašně divný a budete se nám hrozně smát. Nicméně ty léta považuju za ty nejdůležitější a zformovaly ze mě to, co jsem.

Miluju knížky a příběhy, poslouchám převážně starý věci, učím se meditovat a žít víc v klidu, ráda zaznamenávám střípky všedních dní svého života, nejsem vůbec manuálně zručná a přesto mám ráda ruční práce, strašně ráda vařím, mám ráda ruch města a někdy ráda uteču do přírody, mám ráda společnost lidí, ale nabíjí mě chvilky o samotě, jsem velký filmový fanda, miluju diáře a všechny věci, co najdete v papírnictví.

Kde jsem studovala

Chodila jsem na obchodní akademii, kde jsem to první rok neměla vůbec ráda (a teď bych to za nic nevyměnila) a kde jsem si splnila jeden ze svých snů. Naučila jsem se španělsky. Ze španělštiny mám i maturitu, jenom bych už dneska nedala dohromady kloudnou větu (musela bych to hodně trénovat). Po střední jsem začala studovat sociální práci, což byl další můj velký sen. Chodila jsem na VOŠ Jabok a pak na bakalářský i magisterský obor na UK ETF. A ne nejsem věřící člověk, aspoň ne v tomhle smyslu.

Čím se živím

Už během studia jsem začala pracovat v neziskové organizaci Rytmus (s tím raperem nejsme vůbec spolčený) a jsem tu do teď. V prosinci tu budu dlouhých 8 let a teď v červenci to bylo 6 let, co pracuju na plný úvazek jako pracovní konzultant. Začínala jsem jako pracovní asistent a doprovázela lidi s postižením do práce a teď jim tu práci pomáhám hledat. Všechno má svoje mouchy, ale svojí práci bych za nic na světě nevyměnila. Dělám to, co jsem si vždycky přála a hrozně mě to baví.

Zajímá vás něco dalšího? Zeptejte se