Takové velké tajemství, které si v sobě nosíme od konce prosince. V srpnu se naše smečka rozroste o nového člena a budeme tři. Je to teď naše největší radost a těšení se. 

O miminku jsme spolu mluvili už před svatbou a věděli jsme, že po svatbě pro nás bude ten správný čas, kdy ho budeme chtít přivítat mezi nás. Já jsem si pro sebe těhotenství přála už začátkem roku ve svém vision boardu a tak nějak jsem tušila, že to všechno přijde koncem roku. A ono opravdu přišlo. Otěhotněla jsem na konci listopadu.

Jako první mě na to upozornila naše drahá Léňa, které jsem se zdála nějaká jiná na vánoční pohlednici. Já věděla, že jistá možnost tu je, ale necítila jsem se nijak jinak a žádné tušení jsem neměla. I tak mi trochu nasadila brouka do hlavy. A pak jsem jeden večer ležela na sedačce s knížkou a najednou jsem to prostě věděla. 

Test jsem si dělala až 21. 12., v den kdy jsme se chystali na velkou výpravu po stopách Rychlých šípů v centru Prahy. Vstala jsem brzo, stála jsem sama v koupelně a tentokrát věděla, že tam 2 čárky budou. Byly. Plakala jsem štěstím i strachem. Následující dva týdny to bylo jako na horské dráze a vlastně jsem se s myšlenkou těhotenství a nadcházejícího mateřství hodně pomalu sžívala. 

Potom se to přehouplo a najednou jsem byla naprosto klidná a začala jsem se moc těšit. Až mě to samotnou překvapilo, protože mě vždycky těhotenství a porod spíš děsily. Najednou jsem to všechno vnímala úplně jinak a pochopila jsem, že tyhle věci přichází opravdu tak nějak sami a přirozeně. 

Teď jsem ve 21. týdnu. Pomalu připravujeme/vyklízíme pokojíček. Vybíráme kočárek a všechny možné nezbytnosti. Plánujeme poslední měsíce bez miminka. Relaxuju, cvičím a připravuju se na porod. Užíváme si tohle krásné období, kdy máme všechno před sebou a spoustu věcí zažíváme poprvé.