Na vlnách pátku

Článek právě teď píšu z postele, po pravé straně zázvorový čaj a po levé knížka. Venku je druhá (možná poslední) vlna pořádného letního tepla a já kurýruju nachlazení. Za 13 dní už budeme sedět v letadle směr Los Angeles a já musím být fit! Takže ač jsme se původně chystali na další Streetfood festival na Náplavce, tak to nakonec vypadá na velmi poklidný víkend s tunou ovoce a vitamínů. Doufám, že vy jste na tom líp.

patek

Obrázek z Soulmakes.

 

Recenze: Více než 100 cvičení pro zklidnění a prožívání přítomnosti

IMG_6796

Útlá knížečka od Gill Hassonové je jedna ze série knih o meditaci, které jsem dostala od nakladatelství GRADA. Dnes bych vám jí ráda představila a možná vás nalákala k jejímu přečtení.

 Způsob jakým žijeme naše dny, je způsobem, jakým žijeme naše životy. (Annie Dillard)

V úvodu se kromě toho, co to je vědomé vnímání přítomnosti a k čemu je dobré, dozvíte jak používat samotnou knihu. Každá kapitolka (zabírá vždy dvě strany) je označena jedním z pěti symbolů, které označují dané téma: vlastnosti, práce, tělo, vztahy a jídlo.

Každá kapitolka začíná vhodně vybraným citátem a následuje popis situace. Na druhé stránce, která začíná nadpisem v praxi,  pak najdete konkrétní cviky a techniky. Můžete se těšit na témata jako: buďte sebejistí, zpomalte, optimalizujte svůj čas, přijměte věci takové, jaké jsou, zažeňte nudu, zvládejte chvíle osamělosti nebo získejte kontrolu nad hněvem. Na 124 stránkách najdete takových témat/kapitol 54.

V závěru na vás čeká více jak dvě strany různých citátů a výroků k tématu vědomé vnímání přítomnosti od různých známých osobností.

Učte se ze včerejška, žijte pro dnešek, doufejte v zítřek. (Albert Einstein)

Kniha má opravdu malý formát, a tak pro vás nebude problém, mít jí stále po ruce. Je jednoduše a přehledně graficky zpracovaná. Při čtení jsem byla překvapená, jak moc se mi dané úkolí líbí a jsem si jistá, že se k ní budu opakovaně vracet. Tuhle knihu řadím mezi ty, které zvládne i ten, kdo čtení příliš neholduje, ale dané téma ho zajímá. Nečekejte přehršel informací – vše je spíše praktické, což mám ráda. Vhodné pro všechny, kteří se chtějí či potřebují v životě trochu zastavit.

O autorce: 
Gill Hassonová je lektorka, trenérka a spisovatelka. Má 20 let zkušeností v oblasti osobního rozvoje. Specializuje se na sebedůvěru a sebeúctu, komunikační dovednosti, asertivitu a odolnost. 

Grada Publishing, a. s., 2015. Knihu je možné zakoupit ZDE.

Na vlnách pátku

Mám za sebou celkem pestrý týden. Cvičení, kadeřnice, divadlo, výročí a dneska se po dvou letech uvidíme s F. Docela se těším na trošku klidnější víkend, kdy dohoním všechny resty a doladím průvodce do Californie. Jaké plány máte vy?

kreativ patek

8 let spolu

Před osmi lety jsme leželi na Kampě v parku a padla památná věta: „A to už spolu teda teďka chodíme?“

O osm let později tam ležíme zas. Starší, zkušenější, s nějakou tou jizvou –  ale stále spolu. ♥

Na vlnách pátku

Druhý srpnový týden se chýlí ke konci. Já jsem ho převážně trávila cvičením. Začala jsem číst Kerouacův Big Sur a poprvé jsem si pustila Dirty dancing v angličtině. Zítra burgerová sešlost s kamarády a snad se taky trošku polepší počasí!

patek

Obrázek od Bees like honey.

Robert Fulghum

robert a ja

Můj bezesporu nejoblíbenější spisovatel. Četla jsem všechny knížky, které vydal a většinu z nich mám také ve své soukromé sbírce (dvě mám dokonce podepsané). Možná se budete divit, ale mé první setkání s Robertem Fulghumem se odehrálo na základní škole. V osmé třídě jsem v čítance našla úryvek z jeho knihy Možná, možná ne a byla to láska na první počtení. V knihovně jsem knihu vypátrala  a pak už to šlo ráz na ráz, jedna kniha za druhou.

Když jsem pak o pár let později seděla v Laterně Magice a sledovala jeho příchod na scénu, měla jsem slzy v očích. Byl tam. Z masa a kostí. Živoucí Robert Fulghum. A já měla husí kůži (a mám jí i teď, když vám to sem píšu). Nikdy by mě nenapadlo, že se s ním nakonec opravdu setkám. V mém starém deníku z dětství najdete seznam osmi velkých přání (psala jsem je někdy v roce 2002) a jedním z nich bylo potřást si rukou s Robertem Fulghumem. O devět let později jsem tu možnost opravdu dostala.

Pište si seznamy svých snů a věřte v ně! A nepodceňujte školní čítanky! 

První lekce tanga (Drž mě pevně, miluj mě zlehka)

Tancování vychází z touhy.

Pusťte si hudbu.
Sedněte si na židli.
Zavřete oči.
Buďte v naprostém klidu.
Třikrát se zhluboka nadechněte.
Uvolněte se.
Poslouchejte.

Chce se vám tančit?

Nalaďte se na tempo hudby.
Ťukejte si do rytmu prsty na koleni.
Projděte si takto celé cédéčko.
Pak si ho pusťte zase od začátku.

Vstaňte a choďte – jenom choďte – po pokoji.
Hudba vám poví, jak máte jít.
Zdvihněte ruce jako při základním držení.
Zastavte se a otočte se na místě – kolem dokola.
Jděte dál.

Jakmile hudba dohraje, zastavte se.
Zase si sedněte.
Zavřete oči.
Zůstaňte v klidu.
Tančete, aniž byste se pohnuli.

Chce se vám tančit?

Slova, která jsem si přál napsat sám je taková Fulghumova netypická knížka, protože v ní nepíše nic svého, ale cituje slova jiných, které ho něčím zaujaly a která, jak už je vám asi jasné, by si přál napsat sám. 

My, kdo jsme byli v koncentráku, se pamatujeme na lidi, kteří chodili po barácích a konejšili ostatní, rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc, ale i tak jsou dostatečným důkazem, že člověku lze vzít vše až na jedinou věc, a sice tu poslední z lidských svobod – svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro vlastní postoj, pro vlastní cestu.
-autora tu nemám-

Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž můžete udělat později.
– Harvey Fierstein-

Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství. Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase k další a tak pořád dál. Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vůbec. A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti. Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že se zázrak může stát vždycky.
– Franz Kafka-

Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd, ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil nové nebe.
– Helen Kellerová-

Vesmír je nekonečný všemi směry.
– Freeman Dyson-

Uvědomuji si, že mým úkolem není měnit svět ani člověka – na to nejsem dost ctnostný a chybí mi i proniknutí do podstaty věcí. Ale možná je mým úkolem šířit těch pár hodnot, bez nichž by si člověk – byť „nový“ – ani nezasloužil úctu.
– Albert Camus-

Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.
– Edmund Burke-

Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným… Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smyl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje – a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu.
– Jimmy Carter –

A další úryvky třeba někdy jindy… 

Recenze: Když byl bůh králík

IMG_6736

Seznamy mé četby jsou tak nekonečné, že málokdy čtu nějakou knihu dvakrát. Když byl bůh králík je ale jedna z těch, které jsem dvakrát četla a pokaždé jsem z knihy byla stejně nadšená.

Do knihy vás hned na začátku vtáhne krátký prolog, kde se náznakem seznámíte s hlavní hrdinkou knihy – Eleanor Maud a její nejlepší kamarádkou Jenny Pennyovou.

První část knihy odehrávající se po roce 1968 pak popisuje Ellyino dětství. Její život v malém městečku, soužití s rodinou, která má své zvláštnosti (bratr Joe, který je gay a se kterým si je neskutečně blízká, otec, co vyhlíží neštěstí, matka, která na čas zmizí a hvězdná tetička Nancy, která tajně miluje svou švagrovou) a přátelství s Jenny Pennyovou, která naopak žije pouze s matkou a jejími často se měnícími partnery. A to celé doplňuje vánoční dárek v podobě kouzelného králíka, který dostane jméno Bůh. Vše se mění momentem, kdy se rodina stěhuje do nového domu u moře, kde si zřídí svůj osobitý penzion. Elly se bolestně loučí s Jenny, ale do příběhu vstupuje další fantasktní postava Arthura, který se Elly a celé její rodině stane velkým přítelem.

Byly mi čtyři roky, devět měsíců a čtyři dny. Jemu bylo osmdesát. A přesto věkový rozdíl mezi námi vzápětí vyšuměl jako aspirin ve vodě.

„Vzpomínky,“ řekla mi jednou, „ať jsou jakkoli malé nebo bezvýznamné, tvoří přesně ty stránky, které nás definují.“

Druhá část knihy se odehrává po roce 1995. Posouváme se v čase a z Elly je dospělá žena, která se musí vypořádat s různými problémy. Sledujeme střípky ze života jejího bratra, rodiny a přímořského penzionu a do příběhu se po letech vrací také ztracená kamarádka Jenny Pennyová.

…všichni jsme si potají přáli, aby si nejvíc pamatoval právě nás. Bylo to zvláštní, zároveň životně důležité, a přece zahanbující, dokud jsem si neuvědomila, že potřeba, aby si nás pamatoval někdo jiný, je možná silnější než potřeba, abychom si pamatovali sami.

Za krásnou obálkou se skrývá ještě krásnější příběh. Kniha je poetická, zajímavá svým příběhem a překvapí vás. Poprvé jsem knihu četla v březnu 2013, o tři roky později jsem měla pocit, že čtu příběh zase poprvé. V mé knihovně má čestné místo na poličce těch nejlepších knih, které jsem kdy četla.

Sarah Winman – Když byl bůh králík, Motto 2012.
Knihu najdete na eshopu Dobré knihy v sekci společenské romány (momentálně za akční cenu 239,-).

Na vlnách pátku

Konečně zase pátek. Zítra nás po dvou letech čeká další Kryštofkemp, tak doufám, že se počasí umoudří a pořádně si to užijeme. Víc než kdy dřív teď potřebuju trochu vypnout. Dneska kino a Suisaid Squad. Co vy a víkend?

patek

Obrázek z Mandy´s Heaven.

Plánování cesty po USA

Už dlouho jsem vás neinformovala o tom, jak pokračuje plánování naší velké cesty. Nebudu vám lhát, nebylo to a není snadné. Poslední dobou z toho mám spíš starosti než radost. Těším se, až budu reálně stát na letišti v LA a dovolenou budu žít. Už jen 36 dní!

Vytvořit si vlastního průvodce (kdo by se totiž chtěl tahat s pěti různými průvodci, které váží několik kilo) s věcmi, které bychom po cestě s K. případně chtěli vidět a základními informacemi, které se nám budou hodit, jsem vytvářela asi dva měsíce. Dát dohromady všechny informace, pročíst je a pak vybrat ty, které se nám budou hodit, bylo časově celkem náročné. Jsem ráda, že už mám tuhle fázi za sebou. Čerpala jsem hlavně z Pinterestu a průvodců, které jsem si půjčila v knihovně.

Ve chvíli, kdy jsem tušila, jakým směrem se naše cesta bude ubírat, přišlo na řadu plánování ubytování. Srovnávání cen, hledání v mapě, počítání kilometrů a hodin. Všechny hotely máme nakonec rezervované na hotels.com a protože je ten náš plán cesty celkem nadupaný a myslím si, že se v průběhu bude trošku měnit (případně z plánu něco bude muset vypadnout), rezervovala jsem nějaké hotely navíc. Některá ubytování by určitě šlo sehnat až na místě (ale bylo by to dražší + čas strávený hledáním, který nebudeme mít) a některá jsou v destinacích, kde zkrátka musíte počítat s tím, že už by pak bylo vyprodáno. Průměrná cena na noc pro jednoho vychází na 650,-. Část nocí spíme v jednom pokoji a část nocí spíme odděleně.

Ceny aut jsem několik týdnu sledovala na rentalcars.com, nabízí různé velikosti aut a v ceně je již pojištění. Zároveň si můžete připlatit za další doplňky jako je třeba GPS. My jsme teď ve fázi, že přemýšlíme o půjčení dvou menších aut, abychom na sebe nebyli vázání.

No a teď už k samotné cestě a místům, kde se zastavíme.

  1. Začínáme v Los Angeles (kde se budeme dva dny aklimatizovat a prohlížet město a pláže)
  2. Z Los Angeles míříme do Atascadero, čímž začíná naše krásná cesta směr San Francisco po Pacific Highway.
  3. Z Atascadera se zastavíme v Monterey. Po cestě nás čeká Big Sur!
  4. A z Monterey už jedeme rovnou do San Francisca, kde máme další dva dny na prohlídku města.
  5. Pak začíná náročná část cesty. Ze San Francisca míříme do Yosemitu a večer do Bishopu.
  6. Z Bishopu to vezmeme přes Death Valley do Williamsu, který je hodinu cesty od Grand Canyonu, který navštívíme následující den.
  7. Po Grand Canyonu nás čeká odpočinek a nákupy v Las Vegas, na což se už teď těším.
  8. Z Las Vegas na dva dny do San Diega.
  9. A pak zase zpátky do Los Angeles, odkud odlétáme domů.

mapa

Asi tři dny tam máme tak nadupané, že není čas na jídlo a budeme muset mít zásoby v autě. Nicméně počítám i s variantou, že se rozhodneme cestu si víc užít a něco v těhle třech dnech ubereme (všechny ty věci stojí za to vidět, takže ubírat bude těžké).

V rámci plánování takové cesty vás samozřejmě neminou víza, pojištění a v našem případě taky vyřízení nových pasů. Tohle všechno už máme hotovo, takže jediné, co mi zbývá je rozvrhnout si cestu v jednotlivých městech. V Los Angeles, San Franciscu i San Diegu je toho k vidění tolik, že stihnout všechno se zkrátka nedá.  Ráda bych ale stihla letní kino v Hollywood Forever Cemetery, den ve Venice a Santa Monice, Warner Bros studia, procházku po Haight Ashbury, fotku u Mosaic steps, nákup v City Light Books, fotku u sochy Unconditional Surrender Statue, grilovačku na pláži, Seaworld a soustu dobrého jídla.

Byli jste někdo na nějakém z těchto míst? Podnikli jste někdy cestu autem po USA? Podělte se se mnou o své zážitky a zkušenosti a předejte cenné rady;-).

Savor each moment.

Další dva měsíce roku za námi. Jsme přesně v půlce prázdnin. Ze 120 dnů do odletu je najednou 37. Utíká vám léto rychleji než ostatní části roku? Mě tak nějak vlastně jo. Dneska vám přináším shrnutí toho, co všechno jsme za ty dva měsíce stihli my.

Prvního června jsme opustili UPC televizi a přešli k O2 – všichni muži jistě tuší proč. Ve stolku na televizi nám přibyla další černá krabička a na stole další ovládání. Celý ten přestup se neudál úplně bezproblémově, několikrát jsem musela debatovat s techniky na O2 lince (proč si vždycky všichni myslí, že každá ženská je, co se techniky týče, úplně mimo – ach). Stále čekáme na reklamaci první faktury, ale televize už funguje a dokonce se kamarádí s UPC internetem. Jestli je něco, co na nové televizi oceňuju a za ten proces stálo, tak je to možnost zpětného shlédnutí a nahrávání. Na čem jedete vy?

První červnový víkend jsme strávili svatebně na svatbě našich kamarádů, která se konala na krásném statku kousek od Českého Krumlova. Poprvé jsem vytáhla svojí tylovou Akari a dokonce poprvé v životě chytila svatební kytici (K. z toho kupodivu neměl vůbec takovou radost jako já)! Poznali jsme nové lidi, užili si karaoke a podívali se po hodně letech v Krumlově. Chodíte na svatby rádi?

Druhý červnový týden se nesl v duchu zábavy a byl dost náročný. Začalo to nečekanou akcí v Riegráčích s kolegy od K. v práci, která se zvrhla v párty v baru James Dean (kde jsem byla poprvé v životě). Na začátku večera jsem trvala na tom, že nejpozději v jedenáct odjíždím domů – ale znáte to – ve dvě mě K. tahal domů s tím, že už je fakt čas, když ráno vstáváme do práce. Sambucha už nikdy. Den na to (s kocovinou v zádech) další akce, tentokrát s mými kolegy. Dlouho plánovaná grilovačka ve Stromovce. Víte, že si tam můžete půjčit gril? Výborná věc a doporučuju vyzkoušet (za 400,- i s briketama). V pátek začalo EURO a v neděli další oslava, tentokrát babiččiny sedmdesátiny. A pak už jsme potřebovali fakt hodně odpočívat.

Třetí červnový týden jsem vzala Sítu poprvé do Café Jen (tam to lidem ráda ukazuju). Na snídani je to totiž moje nejzamilovanější místo. K. mě ukecal a šli jsme do kina na Warcraft (nakonec mě to mile překvapilo). Slavili jsme další narozky (první ze tří oslav) K. mamky. Šli jsme do řecké restaurace Kréta u řeky a bylo to tam bájo. Milujeme řeckou kuchyni. T. a L. jsme ukázali Mechanický balet a já jsem celou dobu pilně pracovala na průvodci do USA. Začalo být krásně, tak jsme s K. po práci vyrazili do Žlutých lázní na drink a něco dobrého. Den na to, jsme se seděli na zahrádce na Děkance a pak u nás v Hostivaru (léto je totiž doba drinků a sezení venku, ne).

Po tolika letech, co jsem se tam chystala, jsem konečně navštívila Apetit Piknik v Grébovce (a poprvé jsem byla i v té Grébovce). Bylo vedro (fakt hodně velký), bylo tam hodně moc lidí a hodně moc dětí a občas i sem tam nějaký pes. Ale nám se to tam líbilo i tak! Ochutnali jsme dobré jídlo a výborné fermentované limonády. K. se tam vystřídal se Sítou a byl to moc vydařený den.

Poslední týden v červnu mě pak čekala oslava 4. července, kam jsme byli pozváni Americkou ambasádou. Občas mi moje práce přináší zajímavé zážitky. Rezidence americké ambasády v Bubenči je překrásná (zvenku i zevnitř). Všude vlaječky a mnoho výborného jídla. Zkrátka pravá americká zahradní slavnost.

IMG_6539

První prázdninový týden jsme měla celkem nabitý. Opět jsme se vydali s T. a L. do Zoo a opět tam byla celá Praha (fakt jsme se tomu smáli). Nakonec jsme neplánovaně skončili ve Slatině a prvně letně grilovali. Další snídaně v Café Jen a v pátek cesta do Letů za mou drahou spolužačkou ze střední, kterou jsem neviděla devět let! A již tradičně víkend na Živohošti s rodičema.

Třetí prázdninový týden jsme měli dovolenou a trávili jí s T. a L. ve Slatině. Výlety na Říp a do Lidic, odpočinek, filmový maraton s Michaelem Douglasem, spoustu dobrého jídla a hry. Naše poslední volno před dovolenou v Americe.

K. zvládnul operaci kolene (i když s menšími problémy se zády a bolestí hlavy) a úspěšně jsme dooslavili i narozeniny K. mamky, tentokrát na chatě. Oslavy v kostýmech, kde jste pak v kostýmu jediný jsou nejlepší!

Chodím cvičit. Medituju. Hodně čtu. Hodně peču. Pomalu, ale jistě dokončuju plány na cestu. 

Tipy na filmy: Navěky svoji? (1988), Demolition man (1993), Zootopia (2016), Batman vs Superman (2016).