Leden

V létě jsem napsala článek o srpnu svém nejoblíbenějším měsíci. O měsíci, kdy se mi děje všechno dobré a který mám už od dětství úplně nejraději. Kdybych si měla naopak vybrat ten nejmíň oblíbený měsíc, tak to jistě bude leden a to i přesto, že je to měsíc, kdy mám narozeniny.

Někdy od půlky prosince loňského roku jsem počítala dny do konce roku. Strašně jsem se těšila na to, až bude 2018 oficiálně ukončen a za mnou. Věřím na tyhle nové začátky a taky “oficiální” konce a přelomová data. Většinou to celkem funguje a po narozeninách jde všechno zase spíš k lepšímu. Letos na mě ten přelom roku měl poměrně velký účinek. Opravdu jsem měla pocit, že všechno to pitomé nechávám za sebou a začínám od nuly. Znovu a lépe. Cítila jsem se o 100% líp než v prosinci.

A pak se leden rozjel na plné obrátky a ono nic nezačalo být duhový a krásný.

Dneska jsem si celý den úplně na maximum užívala sluníčko a uvědomila jsem si, jak velký vliv má světlo na mojí náladu. Poslední týdny mě leden, zima a šero ubíjely. A někdy taky lidi kolem mě. Číča v kleci říká, že všechno je to v hlavě a věřte mi, že z týhle věty se v podstatě stala moje mantra. Někdy to ale zkrátka nestačí. Někdy je to totiž větší než vy.

A tak díky za videohovory se šťastnými zprávami, hudbu, slunečná dopoledne, příběhy v knihách, ovocné šťávy od Goodloku a deníky, kam se dá všechno napsat. 

Leden je za mnou.

Fotka od Pimfeels.