Láska ke knihám

Knihy

Kousek mě

Zašeptáno

Láska k papíru

Diáře

Časosběr

Červenec 2020

v letadle u okénka

Když jsem před rokem a půl psala o tom, že březen byl awesome, tak jsem vůbec netušila, že to povede až k naprosto úžasnému červenci, který teď máme za sebou. Díky za něj, vesmíre!

Neproběhlo spoustu pátečních Na vlnách pátku a tak místo nich přicházím s tímhle červencovým článkem, který si tu uložím, abych si ho mohla chodit číst, až to bude potřeba.

První červencový víkend strávený ve Varech se nám strašně povedl. Začalo to výletem s Fanoušem, Irčou a Aničkou, se kterými se nám málokdy povede najít společný volný čas. Přežila jsem Motýlí dům (lidi tam fakt chodí dobrovolně?), dala jsem si nejlevnější Aperol na světě a shlédla festivalový film Než skončí léto, ze kterého jsme odcházeli v totální depresi (uff). Byli jsme na letošních prvních nákupech v Německu a prošli jsme se po přírodní rezervaci SOOS. Koncert Tomáše Kluse v Lokti byl naším svatebním požehnáním (ano, vyhlásil nás a popřál nám během koncertu všechno nejlepší) a prima rodinná akce. S Ájou jsme si dali dopolední procházku po Kyselce. Červenec nemohl začít lépe.

Potom už začaly odtikávat poslední dny do svatby. Byl to blázinec, stres, trochu chaos, spoustu příprav a taky hodně těšení. Ač jsme si to zakázali, tak jsme to počasí po očku oba stejně sledovali. I tak jsem během těch dní stihla jeden moc milý sraz s Leničkou, hledat dovolenou, kterou jsme pak společnými silami vybrali (svatební cesta na Krétě hned po svatbě se tím stala skutečností – zapili jsme to sektem) a taky jsme se doma mezi vším tím stresem hodně smáli. Dorazily nám konečně rolety na okna (jupí), pouštěli jsme velký bubliny z terasy, stihla jsem zajet do knihovny a pak jít v tom největším vedru s tím nejtěžším batohem pěšky z Pitkovic až domů. Asi 3x jsme si vyzkoušeli novomanželský tanec (kdybychom tehdy tušili, jak to všechno dopadne – hahaha). Začala mi dlouhá dovolená (ach ano). Sbalili jsme si poslední věci na svatbu a vyrazili jsme směr Bernov.

A pak byla svatba. Krásný den. Všechno se povedlo. Všechno bylo ještě mnohem lepší než jsem si to vysnila. Měli jsme kolem sebe ty nejlepší lidi na světě. A taky to byl ten nejnáročnější den v mém životě.  Víc vám o tom ještě napíšu. Nebojte.

Hned po tom, co jsme na matrice dostali oddací list jsme se vydali směr Praha – dospat, co se dá a začít balit na svatební cestu. Měli jsme na všechno den a půl. I tak jsme zvládli první manželskou hádku, vyvolat fotky ze dvou svatebních foťáků (díky, Kájo ♥ za ty nejúžasnější momentky), vybalit všechny svatební dary a poplakat si u toho a vyměnit potřebná eura.

Odlet na Krétu proběhl v pohodě, testování na covid jsme se vyhli a po prvních strastech jsme se zvládli dopravit do malé rybářské vesničky Bali, kde jsme pobývali až do konce měsíce. I za tuhle dovolenou díky, vesmíre! Protože vzhledem k okolnostem jsem ještě před pár měsíci nevěřila, že budeme moct někam odletět a nakonec to bylo přesně takové, jak jsem si to začátkem roku přála. Dovolená za odměnu, kterou jsme oba moc potřebovali. A víc vám o Krétě řeknu ve speciálním článku.

Takový byl náš červenec. (Náš) nejdůležitější a nejpovedenější měsíc tohohle roku.

Previous Post Next Post

Může se vám také líbit

Nechte mi tu komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..