Březen byl awesome

Ano vím, že používat anglická slovíčka v názvech článku spoustu lidí hrozně irituje, ale to je život. Vy to zvládnete. Já vám věřím.

Koncem minulého týdne jsem si tady na blogu projížděla starší články z konce a začátku roku a taky pár článku z léta. Bylo to opravdu velmi zajímavé období mého života. V mnoha aspektech. Štěstím moc neoplývalo a ač jsem byla celkem pozitivní po většinu toho času, tak jsem tady taky občas trochu pobrekávala. I z vlastního deníku vím (ten je totiž vždycky nejvíc intenzivně popsán v době, kdy se cítím absolutně na nic), že člověk má mnohem víc potřebu sdílet ty špatné a pitomé věci než všechno to skvělé, co ho pak v tom lepším období těší. Sami vidíte, že poslední dobou jsem to tady s novýma článkama dost flákala. A tak jsem nad tím tak přemýšlela a říkala si, že tentokrát taky napíšu něco trochu opačného k článku o lednu.

Někdy během dnešního dopoledne mě totiž napadlo, že letošní březen byl mým nejlepším měsícem za poslední dva roky. Ano, opravdu za celé dva roky. Nechci tím vůbec říct, že bych poslední dva roky byla pořád jen nešťastná, ale mám pocit, že poslední dva roky se mi příliš nedařilo. Proto mi to celé přišlo už hodně dlouhé a koncem ledna jsem si tolik zoufala.

Pak přišel únor. Jedna snídaně s kamarádkou. Jeden brouk v hlavě. Poslední vlna odhodlání. Dva týdny, co mě vlastně dost bavily. Někdy vám o všech těch bizárech napíšu speciální článek. A potom přišlo první rande v Tvojí mámě, o kterým jsem dopředu byla přesvědčená, že tam zas bude nějaký ale. Jenže ono nebylo. Od prvního momentu jsem měla v hlavně jenom: no ty vole! Jiskra jako blázen. Pocit, že je tam všechno.

Březen byl úžasný, protože: hřejivá panda a společná láska k ní, mi někdo pokaždé obléká kabát, si někdo přečetl první díl Harryho Pottera jenom kvůli mně, mi někdo vozí malé dárky a schovává je jako překvapení, mám s kým objevovat nová místa, jsem něčí první a poslední myšlenka dne, deset krásných recenzí, mi poskočí srdce pokaždé, když ho vidím přicházet, mě má někdo na prvním místě, někdo zapisuje všechny důležité milníky, se mám v noci ke komu přitulit, někdo se na mě dívá pohledem, který nedokážu popsat slovy, dostávám nejvtipnější videa ze služebních cest a někdo má nejen pochopení pro moje bláznivý nápady, ale ještě je realizuje. 

Děkuju všem, kdo jste na mě minulý rok mysleli a drželi mi palce. Děkuju všem, kdo mi ten úžasnej březen přejete a jste šťastní se mnou. A děkuju Jane, díky který se to vlastně všechno tak trochu stalo.