Sylvia Plathová

Nedokážu vám už přesně říct, kdy poprvé jsem četla Pod skleněným zvonem od Sylvie Plathové. Víc jak deset let už to bude určitě. Byla to láska na první počtení. Sylvia v knize vypráví sama o sobě. Je to příběh mladé dívky, která se vyrovnává s depresí a po pokusu o sebevraždu se vrací zpátky do normálního běhu života. O pár let později jsem pak v knihovně narazila na její deníkové zápisy a byla jsem jí přímo fascinovaná. Asi vám to teď bude připadat naprosto mimo a skoro se to bojím napsat.

Sylvia Plathová se ve svých třiceti letech rozhodla ukončit svůj život. Měla dvě malé děti. Připravila jim mléko a sušenky, zavřela dveře pokoje, kde spali, utěsnila je ručníky a zapnula plynovou troubu, do které strčila hlavu. To všechno se stalo 11. února 1963, tedy přesně před 53 lety.
Sylvia Plathová trpěla celý svůj život depresemi a já jsem vždycky musela přemýšlet o tom, jak strašné to muselo být, když dokázala udělat něco takového. A svým způsobem jsem to dokázala a dokážu pochopit. Je mi jasné, že mnoho z vás takové pochopení mít nebude a naprosto to chápu.

Nicméně minimálně kniha Pod skleněným zvonem stojí za přečtení. Pokud by vás její život zajímal o trošku víc, můžete se podívat na anglický článek na wikipedii a případně sáhnout po již zmiňovaných denících – Deníky Sylvie Plathové. Jestli nejste moc na čtení, existuje i filmová verze jejího života s Gwyneth Paltrow z roku 2003.

„Představovala jsem si svůj život, jak se přede mnou rozvětvuje jako ten fíkovník z povídky. Na konci každé větvičky mě lákala nějaká skvělá budoucnost jako velký purpurový fík. Jeden fík byl manžel a šťastný domov plný dětí, druhý fík byla slavná básnířka a třetí slavná profesorka, další fík byla É. Gé., skvělá vydavatelka, další byla Evropa a Afrika a jižní Amerika, jiný byl Konstantin a Sokrates a Attila a parta dalších milenců se zvláštními jmény a nezvyklými povoláními, a ještě další fík byla šampiónka ženského olympijského týmu a kromě těchhle fíků tam visela ještě spousta dalších, které jsem nedokázala rozeznat. Viděla jsem se, jak sedím v rozsoše toho fíkovníku a umírám hlady jenom proto, že nevím, který z těch fíků si vybrat. Chtěla jsem je úplně všechny, ale vybrat si jeden znamenalo přijít o všechny ostatní, a jak jsem tam seděla a nemohla se rozhodnout, fíky se začaly scvrkávat a černat a pak mi jeden po druhém spadaly na zem k nohám.“

„Perhaps when we find ourselves wanting everything, it is because we are dangerously near to wanting nothing.“

“I too want to be important. By being different. And these girls are all the same.”

“I can never read all the books I want; I can never be all the people I want and live all the lives I want.”

PS: Kdyby jste někdo někde Deníky Sylvie Plathové viděl k prodeji, dejte mi prosím vědět. Moc ráda bych jí měla ve své knihovně a všude je vyprodaná.