Už to nedělám tak často jako dřív, ale stále si sem tam zapíšu/vyfotím věty, které mě v knize něčím osloví, krásně mi zní a nebo mnou nějak rezonují. Dřív jsem si tyhle věci poctivě vypisovala do nějakého sešitu a občas si ty úplně nejhezčí věci zapíšu do deníku nebo do notýsku. Mnohem častěji si teď tyhle věci už jen fotím do mobilu a pak se ztratí v záplavě ostatních fotek.

Poslední týdny jsem na ty krásné věty měla větší štěstí než jindy a tak mě napadlo, že si je sem uložím a třeba vás inpiruju k novým knížkám.

Nazdar, Vitamíne – Rachel Khong

“Hráli jsme, dokud nám nedošlo kafe. Seděli jsme na lavičce – jen seděli – a dívali se, jak sluneční paprsky ozařují nebe nad horami. Seděli jsme blízko u sebe, protože jsme neměli na vybranou: druhá polovina lavičky byla celá od ptačích hoven. O nic se nepokusil a já se o nic nepokusila, a jen jsme tam seděli, s prázdnými hlavami, unavení a prochladlí víc, než jsme si chtěli připustit, že je ještě příjemné. Musím přiznat, že to bylo fajn. Připadala jsem si jako v hloupém filmu, věděla jsem, že promarním celý den spaním, abych tu noc dohnala, a najednou jsem cítila obrovskou nenávist ke slovu promarnit. Přála jsem si, aby neexistovalo, přála jsem si, abych byla při tolika dávno minulých příležitostech odvážnější, přála jsem si, aby se věci neměly tak, jak se mají.”

“Jsi naprosto bezdůvodně nádherná.”

“A taky mám ráda fakt, že když máte jeden opravdu příšerný den, je téměř jisté, že ten další bude mnohem, mnohem lepší.” 

“Chci vědět, co má nějaký smysl a co nemá žádný. Teď si připadám jako totální  kretén, že jsem strávila ten čas – to je to slovo, které se v takovém případě má používat: trávit – něčím, co se ukázalo jako naprosto zbytečné, a pomíjela jsem věci, které smysl měly a mají.” 

“A víte, co ještě je na Joelovi nefér? Že jsem ho uvolnila jako víčko na sklenici, aby si ho pak někdo jiný otevřel.” 

Doupě – Jakuba Katalpa

“Zhluboka vydechne, je malátná a ospalá, ale miluje tenhle pocit únavy po náročném dni, odpočinek chutná sladce, je to jako zkoušet plavat v medu nebo v sirupu, dělat líná tempa a všude kolem sebe cítit lepkavou tíhu, té slasti se nic nevyrovná.”

Kosmonaut z Čech –  Jaroslav Kalfař

“Vždycky někdo čeká na někoho, kdo nepřijde.” 

Aristosteles a Dante odhalují záhady vesmíru – Benjamin Alire Sáenz

“Máma a táta se drželi za ruce. Říkal jsem si, jaké to asi je, držet někoho za ruku. Skoro bych se vsadil, že někdy se v ruce někoho jiného skrývají všechny záhady vesmíru.” 

Máte vy nějakou oblíbenou větu z knihy? Podělte se o ní se mnou v komentářích.