O knihách Zašeptáno

Robert Fulghum

Můj bezesporu nejoblíbenější spisovatel. Četla jsem všechny knížky, které vydal a většinu z nich mám také ve své soukromé sbírce (dvě mám dokonce podepsané). Možná se budete divit, ale mé první setkání s Robertem Fulghumem se odehrálo na základní škole. V osmé třídě jsem v čítance našla úryvek z jeho knihy Možná, možná ne a byla to láska na první počtení. V knihovně jsem knihu vypátrala  a pak už to šlo ráz na ráz, jedna kniha za druhou.

Když jsem pak o pár let později seděla v Laterně Magice a sledovala jeho příchod na scénu, měla jsem slzy v očích. Byl tam. Z masa a kostí. Živoucí Robert Fulghum. A já měla husí kůži (a mám jí i teď, když vám to sem píšu). Nikdy by mě nenapadlo, že se s ním nakonec opravdu setkám. V mém starém deníku z dětství najdete seznam osmi velkých přání (psala jsem je někdy v roce 2002) a jedním z nich bylo potřást si rukou s Robertem Fulghumem. O devět let později jsem tu možnost opravdu dostala.

Pište si seznamy svých snů a věřte v ně! A nepodceňujte školní čítanky! 

První lekce tanga (Drž mě pevně, miluj mě zlehka)

Tancování vychází z touhy.

Pusťte si hudbu.
Sedněte si na židli.
Zavřete oči.
Buďte v naprostém klidu.
Třikrát se zhluboka nadechněte.
Uvolněte se.
Poslouchejte.

Chce se vám tančit?

Nalaďte se na tempo hudby.
Ťukejte si do rytmu prsty na koleni.
Projděte si takto celé cédéčko.
Pak si ho pusťte zase od začátku.

Vstaňte a choďte – jenom choďte – po pokoji.
Hudba vám poví, jak máte jít.
Zdvihněte ruce jako při základním držení.
Zastavte se a otočte se na místě – kolem dokola.
Jděte dál.

Jakmile hudba dohraje, zastavte se.
Zase si sedněte.
Zavřete oči.
Zůstaňte v klidu.
Tančete, aniž byste se pohnuli.

Chce se vám tančit?

Slova, která jsem si přál napsat sám je taková Fulghumova netypická knížka, protože v ní nepíše nic svého, ale cituje slova jiných, které ho něčím zaujaly a která, jak už je vám asi jasné, by si přál napsat sám. 

 

My, kdo jsme byli v koncentráku, se pamatujeme na lidi, kteří chodili po barácích a konejšili ostatní, rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc, ale i tak jsou dostatečným důkazem, že člověku lze vzít vše až na jedinou věc, a sice tu poslední z lidských svobod – svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro vlastní postoj, pro vlastní cestu.
-autora tu nemám-

 

Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž můžete udělat později.
– Harvey Fierstein-

 

Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství. Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase k další a tak pořád dál. Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vůbec. A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti. Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že se zázrak může stát vždycky.
– Franz Kafka-

 

Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd, ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil nové nebe.
– Helen Kellerová-

 

Vesmír je nekonečný všemi směry.
– Freeman Dyson-

 

Uvědomuji si, že mým úkolem není měnit svět ani člověka – na to nejsem dost ctnostný a chybí mi i proniknutí do podstaty věcí. Ale možná je mým úkolem šířit těch pár hodnot, bez nichž by si člověk – byť “nový” – ani nezasloužil úctu.
– Albert Camus-

 

Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.
– Edmund Burke-

 

Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným… Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smyl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje – a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal pro to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu.
– Jimmy Carter –

 

A další úryvky třeba někdy jindy… 
Previous Post Next Post

You may also like

2 komentáře

  • Reply Pandí princezna

    Nějakou zvláštní náhodou jsem narazila na tvůj blog, jsem za to velmi ráda. Určitě jej budu dál navštěvovat, protože nejen tento článek mi zanechal krásný úsměv na tváři. Díky ti za to! Roberta mimojiné taky velmi zbožňují, je to jeden z mých oblíbených knižních princů :).

    18/08/2016 at 14:24
    • Reply Michelle

      Děkuju za milý komentář :-). Moc mě těší, že se ti tu líbí. Já shodou okolností navíc miluju taky pandy <3.

      19/08/2016 at 9:02