čekání na vlak

Náročný týden. Na komunikaci. Na lidi. Na úkoly. Na všechno. A tak nebyly páteční tipy. Protože nebyly slova. A někdy je lepší prostě zastavit.

Nelpět na věcech. Nelpět na plánech. Nelpět na svých představách. Nebrat se tak vážně. A nebát se plány měnit. // Nebát se měnit. Sebe. (Píše.B)

Slova, která mám na uzamčené obrazovce telefonu, abych je měla často na očích. Slova, která bych ráda poslala dál. Možná pak budou věci jednodušší.

Přála bych si:

umět lépe, jasněji a častěji říct, co potřebuju
umět zastavit kolotoč myšlenek
víc děkovat za páteční večery jako byl ten včerejší
zpomalit
víc si užívat proces
víc delegovat úkoly
tolik nad věcmi nepřemýšlet
mít svojí skálu
aby lidi okolo mě víc naslouchali
abych si zas užívala letní rána
abych nezapomínala být vděčná
mít klidnou mysl
aby to všechno nakonec bylo dobře

V sobotu večer. Po tom, co na obloze během deště vysvitlo na malou chvilku slunce a objevila se duha. Naučit se tančit v dešti.