– mám takový vztek, až se mi rozklepou kolena
– mívám takový strach, že svět kolem mě se zastaví a vnímám jenom zběsilý tlukot svého srdce
– mám takovou radost, že musím skákat a vískat štěstím
– mě rozveselí úplná maličkost a já se musím nahlas od srdce zasmát
– je tolik různých pocitů, že nemůžu nic než plakat
– se i ve společnosti spousty lidí cítím hrozně osaměle
– se vracím do minulosti a znovu zažívám některé chvilky
– jsem nešťastná z lidí a věcí kolem sebe
– jsem smutná, protože oni už nikdy nebudou u toho nejdůležitějšího
– tolik miluju, až to srdce bolí
– jsem naprosto klidná
– už prostě nechci mluvit
– mám pocit, že úplně zešílím
– to jen bolí a pocity se nedostavují
– to je ono!
Jaká jsou ty vaše někdy?
Fotka od Photogrist.com
JORIES says
Někdy
– nevím kdo jsem
– nevím co chci
– nevím co nechchi
– jsem intovert
– jsem extrovert
– jsem prostě jiná
Krásný článek.
http://basic-whitegirl.blogspot.cz/
Lucia says
často som na tom podobne
LIFE IN PICTURES BY LU
Kateřina Vaňková says
Někdy…
– nevím, co mám říct
– stojím na místě a přitom chci běžet
– bych si přála zmizet ze světa
– bych zapomněla na to, kdo vlastně jsem a začala od začátku
– chci roztáhnout křídla a odletět tam, kam mě vábí srdce
– nevím, co vlastně chci…
Je toho tolik. A co přesně vybrat. Docela se s Tebou v tomhle ohledu dokážu ztotožnit.
Nádherný článek.
Michelle says
Děkuju! 🙂 Moc se mi líbí, že jste se toho taky zhostili.
Elizabeth says
Pekne napísané… Ani ja niekedy nechcem rozprávať. Niekedy chcem len písať.