Zašeptáno

Někdy

– mám takový vztek, až se mi rozklepou kolena
– mívám takový strach, že svět kolem mě se zastaví a vnímám jenom zběsilý tlukot svého srdce
– mám takovou radost, že musím skákat a vískat štěstím
– mě rozveselí úplná maličkost a já se musím nahlas od srdce zasmát
– je tolik různých pocitů, že nemůžu nic než plakat
– se i ve společnosti spousty lidí cítím hrozně osaměle
– se vracím do minulosti a znovu zažívám některé chvilky
– jsem nešťastná z lidí a věcí kolem sebe
– jsem smutná, protože oni už nikdy nebudou u toho nejdůležitějšího
– tolik miluju, až to srdce bolí
– jsem naprosto klidná
– už prostě nechci mluvit
– mám pocit, že úplně zešílím
– to jen bolí a pocity se nedostavují
– to je ono!

Jaká jsou ty vaše někdy? 

Fotka od Photogrist.com

Previous Post Next Post

You may also like

5 komentářů

  • Reply JORIES

    Někdy
    – nevím kdo jsem
    – nevím co chci
    – nevím co nechchi
    – jsem intovert
    – jsem extrovert
    – jsem prostě jiná

    Krásný článek.

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    01/03/2017 at 21:10
  • Reply Lucia

    často som na tom podobne
    LIFE IN PICTURES BY LU

    02/03/2017 at 16:51
  • Reply Kateřina Vaňková

    Někdy…
    – nevím, co mám říct
    – stojím na místě a přitom chci běžet
    – bych si přála zmizet ze světa
    – bych zapomněla na to, kdo vlastně jsem a začala od začátku
    – chci roztáhnout křídla a odletět tam, kam mě vábí srdce
    – nevím, co vlastně chci…
    Je toho tolik. A co přesně vybrat. Docela se s Tebou v tomhle ohledu dokážu ztotožnit.
    Nádherný článek.

    03/03/2017 at 9:04
    • Reply Michelle

      Děkuju! 🙂 Moc se mi líbí, že jste se toho taky zhostili.

      03/03/2017 at 13:55
  • Reply Elizabeth

    Pekne napísané… Ani ja niekedy nechcem rozprávať. Niekedy chcem len písať.

    05/03/2017 at 7:59