Láska ke knihám

Knihy

Láska k papíru

Diáře

Naše zážitky a tipy z cesty

USA

Časosběr

Domov.

Letos je to už dva roky, co jsme prodali “náš dům”. Přesně před dvěma lety tento den se babička odstěhovala k našim a já věděla, že už se tam opravdu nikdy nepodívám. Já o tom svém posledním dni vlastně ani nevěděla. Byl to den, kdy jsem si jela na zahrádku pro rybíz a nešla tehdy ani dovnitř. Mám pocit, jako by to bylo včera.
Tohle jsem napsala 1. dubna 2014, když došlo k prodeji. Pořád mi chybí.  

 

Dnes bych vám chtěla vyprávět příběh. Příběh o jedné malé holčičce, která se narodila do komplikovaných vztahů svých rodičů, kteří na její příchod nebyli úplně připraveni a domě, který pro ní znamenal všechno. Osud tomu chtěl, že vyrůstala spíše se svými prarodiči – v domě, kde se narodila a vyrůstala její babička. Ta později do onoho domu přivedla svého muže a na svět přivedla dvě děti. Z malého jednopatrového dvojdomku se stal menší dvou generační dům. Dům s dvorkem, garáží, dílnou a menší zahrádkou plnou zeleniny. Čas utíkal a všechno se pořád trochu měnilo. Zmizela dílna, zmizela garáž – v zimě na jejich místě vznikal ledový povrch na bruslení. Na zahradě existovalo bezpočet míst pro vaření lektvarů, ale taky záhony plné zeleniny a ovoce. I záhony nakonec zmizeli a z původního vybavení zbyla jen houpačka. V létě káď místo bazénu. S tím starým domem bylo spojeno tolik vzpomínek – hezkých i smutných.

 

Velké oslavy narozenin, svatba, společné setkávání, velké hádky, různé uskupování a změny obývání. Vzpomínky na poslední léta ve školce, vzpomínky na ranní vstávání do školy. Všechny Vánoce. Výměna bojleru. Ježdění na tříkolce a pak první pokusy na kole. Rozbitá kolena. Hraní na písku a přátelství se sousedy. Půda obložená dřevem, ve které zůstala dědova práce a která vždycky tak trochu skýtala tajemství. První setkání s rockenrollem a Elvisem. Gumídci a hopsinková šťáva. Nedělní obědy – babiččiny polévky a dědova sekaná. Mámino první auto, co stálo na dvoře. Vzpomínka na první kroupy, o kterých nám děda jen vyprávěl a ony pak opravdu přišly. Poslední setkání s dědou. Rozloučení se strejdou. Oba své poslední dny strávili právě tady – ať už to věděli nebo ne. Všechny víkendy, když jsme byly malé, všechny letní prázdniny. Učení na státnice. První vztah a malé společné budování. První rozchod a ztráta všeho. Byly chvíle, kdy nás tam žilo osm. Pak už jen tři a nakonec tam babička zůstala úplně sama.

 

Nebyl to jen obyčejný dům – byl to domov. Místo, které vám zůstane v srdci.

 

A ten dům je teď k prodeji. Za pár měsíců ho pravděpodobně bude obývat úplně jiná rodina a dost možná, že dům zmizí úplně. Po šedesáti devíti letech babička opustí dům, ve kterém se na konci války narodila. Dům, kde založila svou rodinu; dům, kde se musela rozloučit se svým mužem a bratrem. Dům, který byl zázemím pro nás všechny.

 

Té malé holčičce je z toho smutno.

Právě dnes je dům oficiálně prodaný…

Previous Post Next Post

Může se vám také líbit

Nechte mi tu komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.