Únava i nevolnosti jsou pryč. Zase se cítím sama sebou. Bříško je po většinu doby v optimální velikosti. Cítím první pohyby. A je to neskutečný. Víme pohlaví. Jsme překvapení. Jsme šťastní. Zase jsem aktivní a začínám sebe i tělo připravovat na porod. 

Říká se, že 2. trimestr je v těhotenství to nejhezčí období. Já to mohu jen potvrdit. Někdy ve 14. týdnu jsem se jednoho ráda probudila a zase jsem to byla já, se vším všudy (a něčím navíc, že). Ach, ta radost.

Zase se mi vrátila moje normální chuť. Můžu pít své oblíbené čaje, jíst vajíčka a vlastně tak nějak všechno jako obvykle. Těhotenské vitamíny moc neřeším a pravidelně beru jen kyselinu listovou, rybí tuk, céčko a déčko. Mám pocit, že bříško roste strašně závratnou rychlostí (hahaha – to ještě nevím, co mě čeká).

Vzhledem k tomu, že mi zase začalo být konečně dobře a přestala jsem být unavená, poohlédla jsem se po nějaké předporodním kurzu spojeným s jógou. Na internetu jich je opravdu mnoho. Většina dostupná v online formě (i díky covidu). Někdy mi neseděla lektorka a někdy program. Chvilku mi trvalo než jsem se rozhodla pro ten pravý (a nešlápla jsem vedle). Nakonec jsem vybrala kurz Dvě duše na jógamatce od Veroniky Johánkové. Přečetla jsem si rozhovor a poslechla podcast, který jsem našla u Weef a věděla jsem, že tohle bude ono. Od začátku března jsem tedy začala cvičit. Ač bych to do sebe před pár lety neřekla, chtěla jsem se o porodu nakonec dozvědět, co nejvíc informací a vědět do čeho jdu. V knižním bazaru jsem si pořídila knížku Hypnoporod. Nenechte se zmást názvem knihy. Moc hezky tenhle přístup popisuje třeba Terka. O Velikonocích pak byla celkem velká sleva na kurz Porod je krásný, a tak jsem se nakonec rozhodla i pro něj. Všechny nasbírané informace mi hodně pomohly zůstat v klidu a pozitivně naladěná, což bylo přesně to, co jsem očekávala a potřebovala. O tom, jaké hrůzy a šílenosti vás během porodu čekají vám vypráví každý druhý, ale ono je mnohem příjemnější jít do toho beze strachu a s otevřenou myslí. Nikdy nevíte, jaké to bude, jaké přijdou komplikace a je zbytečné se toho dopředu děsit. Na druhou stranu naprosto rozumím všem maminkám, které žádné informace nepotřebují a nijak zvlášť se nepřipravují. Každá jsme jiná a máme jiné potřeby. Je fajn tohle u každého respektovat.

Od začátku jsem věděli, že si chceme nechat říct pohlaví miminka. Z praktických důvodů i proto, aby se nám pak s miminkem lépe komunikovalo. Všichni nám od začátku říkali, že to bude 100% kluk a protože jsme to slýchali pořád, tak jsme se na toho kluka naladili taky. Vybrali jsme jméno, já jsem začala pokukovat po výzdobě do pokojíčku. Jaké pak bylo naše překvapení, když jsme po prohlídce seděli v autě, rozbalovali složený papírek a tam našli slovo holčička. Překvapení veliké. Péťa byl myslím na pár sekund trošku zklamaný, ale teď by jí za nic na světě nevyměnil. Největší radost z toho měla moje mamka. Jak už jsem psala v nějakých pátečních tipech, koupili jsme všem rodičům speciální stírací losy, kde se pohlaví dozvěděli. No a já jsem šťastná, že konečně zúročím všechny ty roky sledování Gilmorových děvčat (hahahaha). 

Začali jsme vyklízet a připravovat pokojíček. Objednala jsem první dekorace, vybrali jsme postýlku a přebalovací pult. Vymalovali jsme, koupili kobereček, závěsy a konečně pořídili světlo (poslední, které chybělo v celém bytě). Celé to ladíme do bílé, žluté a dřeva. No a první projekt, na který se Péťa vrhl byla jak jinak než knihovnička. Měla jsem o ní jasnou představu. Dopadlo to na jedničku. Dostali jsme pro malou první knížky a já oprášila ty ze svého dětství. 

Začala jsem cítit pohyby a je to strašně zvláštní i boží zároveň. Chvilku to trvalo než to mohl cítit i Péťa, ale o to větší radost z toho pak měl. Začala jsem malé číst knížky a Péťa si s ní povídá před spaním. Já s ní mluvím tak nějak automaticky během celého dne, nahlas i v duchu. V prvním trimestru mi to přišlo divný a teď tak nějak automatický. Už je zkrátka opravdu tady s námi. 

Druhý trimestr byl moc fajn. Nic moc mě netrápilo a mohla jsem úplně v pohodě fungovat. Jasně – víc jsem si hlídala, aby byla vždycky všude po ruce toaleta, ale třeba až do teď (a to jsem 30tt +) v noci vstávám na záchod většinou jen jednou. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem si tuhle část těhotenství mohla užívat a doufám, že to tak vydrží, co nejdéle. 

 

Štítky: