(Ne)zazdrojovaná máma. V mojí sociální bublině časté téma. Je to někdy těžký ty zdroje najít, ne že ne. Ten rozdíl je ale obrovský. Občas to jde samo, občas jsou radosti v nedohlednu. Tohle “teď” plní můj pohár a dává mi sílu.  

  • Puštěné MOJE Spotify. Taneček v kuchyni s perníkem v ruce. 
  • Mini procházky o samotě. Pro balíček, pro nákup. 
  • Vaření večeře se sluchátky a podcastem v uších. 
  • Společné dopolední usínání v objetí. 
  • Rychlá objetí s mužem během dne. A každovečerní pusa v koupelně při čištění zubů. 
  • Čas na knížku v tichém pokoji během denního spánku. 
  • Nejpomalejší procházky na světě s milionem zastávek s prozkoumáváním všeho, které jsou radost a někdy hrozná pruda. 
  • Dřívější stmívání, svíčky a tlumené světlo. 
  • Objevování nových dětských knížek. 

Někdy dlouhé. Někdy krátké. Plné smíchu, slz, nedorozumění a omluv. Proflákané i produktivní. Venku i doma. Všední dny s dvouleťákem. 

Štítky: