Časosběr Výzvy

Whole30 – 3. týden očima Mr. K

Je to krize. Se vším všudy. Klasická, nefalšovaná, taková naše malá krizička. Ačkoliv jsem vajíčka vždycky miloval, tak dnes při nedělní snídani, jsem nad nimi poprvé ohrnoval nos. Největší problém, s kterým teď válčíme, je ale někde jinde. Přišlo to polehoučku, pomaloučku, jak takový malý nezvaný prdíček. Začal jsem si toho všímat už v týdnu č. 2, ale nebyl jsem si jistý. Nechtěl jsem, jak se říká, dělat vlny. Ale řekl jsem si DOST, je čas jít s pravdou ven, vyložit karty na stůl a pojmenovat vše pravými jmény. MÍŠE….SE PROSTĚ PŘESTÁVÁ CHTÍT VAŘIT. Začalo to zprvu nenápadně, když se mi začali zmenšovat porce v mističkách. Poté přišly věty…. „a tohle si kup, támhleto si kup a tadyto si kup.“ No a pak už přišlo: „jídlo si kup.“ Ano přátelé je tomu tak, jen si to přiznejme. Byl jsem ponechám na pospas lvům v džungli zvané paleo a nevím, jestli jsem schopný tento to sám zvládnout.

A teď už vážně. Míše se fakt nechce vařit a já se jí vůbec nedivím. Toho vaření, pečení, škrábání, loupání, vyklepávání, válení a následného krabičkového balení je prostě moc. Když k tomu přidám fakt, že jsme se v sobotní večer sešli s našimi blízkými přáteli (jo s těmi jsme toho nachlastali) a museli jsme ho strávit v čajovně, ano polil jsem se v rozkroku vroucí vodou, tak mě to nějak nesedí. Člověk se vyčleňuje ze společenského života a to je prostě fakt. Jasně, teď mě spousta z vás odsoudí, že přeci k zábavě nepotřebujete alkohol. Já bohužel ano. Prostě si rád na párty nebo při setkáních přihnu, potáhnu čmoudu a prožiji pátečno-sobotní večer jinak, než ty „běžné“ dny, kdy musíme druhý den vstávat do práce. Další problém vidím v pestrosti stravy. Prostě ve vajíčkách pořád cítím vajíčka, v mase maso a v zelenině zeleninu. A je jedno, že je to to volské oko nebo míchačky, vepřové nebo hovězí a mrkev nebo tykev. Kolem a kolem, už to chceme mít z krku. Co já? Já to jenom po otevření sežeru. Pro Míšu to musí být očistec. Přijít z práce, hodit tašku k naší komodě na chodbě, v které má Míša uložená svá kaťátka a po umytí rukou (doufejme) zaujmout svou pozici u pultu a dát to dohromady. Kdo mě neznáte, tak věřte, že toho k tomu všemu sním opravdu dost. Takže molekulární gastronomii u nás nehledejte. Spíš tranzdimenzionální. Takže kluci, pokud nemáte holky, které opravdu rády vaří nebo jestli ve vašem obýváku nevisí plakát Zdenka Polreicha, bude vám s paleo těžce.

A teď asi ta hlavní událost 3. týdne. Musím to přiznat, ale selhal jsem. Sice lehce, ale selhal. Měl jsem sushi. Bohužel i nás zaskočil večer, kdy jsme se sekli ve fitku a přemýšleli, co si dáme k večeři. „Stavme se v tý restauraci, co mi doporučoval Dan a griluješ si tam maso sám“, navrhl jsem. „Tak jo“, řekla Míša a o chviličku později už jsme dosedali ke stolu. Bohužel, maso jezdilo v mističkách na pásech, na kterých spolu s ním jezdilo i Sushi. Moje oblíbené, milované jídlo, plné rýže, která mi chybí ze všech potravin v paleu nejvíc. Nešlo to, nechal jsem ještě projet tři mističky, ale ve chvíle, kdy jsem uviděl sushi California, nemohlo to skončit jinak. Vůně wasabi, nakládaného zázvoru, rýže, ryby, zelenina a moje umatlaná huba a nikdy nekončící mlaskání naplnily prostory OC Hostivař. Musím ale říct, stálo to za to. Plně jsem uspokojil vše, co mi tolik chybělo a navíc. Nic víc jsem nesnědl. Ony tam totiž kromě masa a sushi jezdily i dortíky a zákusky všech možných tvarů a chutí. Snědl jsem tedy rýži a plně to přiznávám. Každopádně špatně mi po ní nebylo, takže od pátku si dáme Asijský týden. A proč od pátku? Protože v pátek to všechno končí. Ve čtvrtek ráno proběhne finální měření a porovnání s výsledky před. Protože jsem realista, nemám velká očekávání. Přeci jenom jím docela dost ovoce a protože přibírám na váze jenom se na cukr podívám, tak si myslím, že na tom budu cca stejně. Ale uvidíme.

No a poslední 4 dny před námi. Maličko se bojím, co nastane v pátek a o víkendu, kdy jedem na Haciendu La Tesárek, kde se prostě žere a chlastá do padnutí. Vezmu si sebou raději smektu, uhlí a toaleťák navíc, protože po 4 týdnech zdravé stravy to bude, jak strčit střeva do mixéru. No uvidíme.

Tak přátelé, sportu zdar a letům na lyžích a paleu zvlášt. Zdraví K.

Previous Post Next Post

You may also like

2 komentáře

  • Reply Eliz

    Vždycky jsem chtěla vyzkoušet tyhle jezdící restaurace, i když nejsem žádný milovník sushi, zážitek to musí být neopakovatelný 😀

    11/04/2017 at 19:37
    • Reply Michelle

      Já třeba sushi taky nerada a v pohodě se tam najím:-). Takže určitě vyzkoušej.

      12/04/2017 at 8:16