Dneska to vezmu stručně. Trošku mi to začíná lézt krkem. Já vím, že je to jen pouhá závislost na cukru, ale to sladký mi prostě chybí. Mám v sobě zakódovaný systém, že začíná víkend, já mám útrapy pracovního týdne za sebou a čeká mě volný den, den přežírání. Ráno si jdu třeba zaběhat nebo zacvičit, abych si udělal místo a aby  účinky mého kontrolovaného přežírání nebyly pro mé tělo tak devastující. Ale stejně se pak do toho vždycky pustím a cpu to tam. Cheat day = odměna za nasazení v týdnu. A teď to nemám, protože jsem si to sám vzal. Procházím okolo regálů, fixuju svůj pohled na dno nákupního košíku, abych odolal a ze stran slyším šustění obalů od spolu nakupujících, kteří samozřejmě žádný Whole30 nedrží a tu čokoládku a bonbónek a pivíčko si prostě dají. Ale přátelé, my to vydržíme. Je to pro mě otázka osobní morálky a zkouška vůle.

A teď k pocitům. Všechno bych shrnul do jedné krátké historky. Včera jsem udělal menší prohřešek a to když jsem si po cestě z chaty na odpočívadle potřeboval dát kávu. Jel jsem sám, očička se mi klížila a Praha byla nějakých 50 km ode mě. Přišel jsem tedy k automatu Costa Coffee a zmáčkl tlačítko cappucino. Z práce navyklý na automatový systém nejdřív mléko poté káva, vzal jsem kelímek 0,4 l do ruky a čekal až mléko odteče. Ano, měl jsem zmáčknout tlačítko presso, ale bohužel zvyk je zvyk. K mému údivu začala z automatu téct káva a i když sem rychlostí rozjetého závodního vozu kelímek opět přiložil, kávy jsem odchytl cca ½. Zato mléka, toho mi tam pár ml káplo. Káva stála benzinovsky 59 Kč a to prostě jen tak do koše nevyhodíte. Vypil jsem tedy „kávu“ s kapkou kravského mléka. Pro běžného člověka, který si sem tam mléko dá, je to zcela běžná praxe. I mnoho z vás si určitě říká, tak si dal cmrnd mlíka no. Pro člověka, který drží Whole30 a paleo stravu už dohromady měsíc (tady upozorňuji, že paleo sem začal o 14 dní dříve než Whole30) a kravské mléko je pro něj tajuplné něco, o kterém slyší maximálně tak při večerních zprávách při zmínkách o dojivosti českých krav a už téměř zapomněl, jak ta tekutina chutná, je to úplně něco jiného. Zorničky se rozšířily, energie stoupla a já nalitý kravským mlékem letěl vstříc Praze. No a pak se to stalo. Přišlo první škrundnutí v břiše. Říkám si, to se jen Milánek tak trošku vrtí. Bohužel, Milánek se vrtěl následujících 14 hodin. Měl jsem pocit, že mi někdo na benzínce, když jsem se zrovna nedíval, zavedl do análního otvoru kompresor. V Praze v Hostivaři už vystoupil z auta Mr. BIG. Nejenom, že jsem si myslel, že mé pupánko musí bouchnout každou chvílí, ale můj stav doprovázely doslova démonické větry, za které by se nestyděl ani Freddy Krueger. Bylo to poprvé, co mi Míša řekla, ať si vystrčím prdel z balkonu, protože tohle se prostě nedá. Ano, i mě se ze sebe dělalo špatně. Peklo se otevřelo. Naštěstí od všeho utrpení mi po 14 hodinách od vypití pomohla smecta, ale noc jsem doslova protrpěl.

Další týden je za námi. Jsme v půlce. Cítím se fakt super, teda když nepiju kafe z Costamatu. Rychleji regeneruju, na tréninky a do práce mám víc energie a když nejsem zrovna v krámu, nemám na sladké ani moc chuť. Do kafe používám kokosové mléko a jede mi to. Každý večer se kolem 22 začínám těšit na snídani a první na co pomyslím po probuzení je jídlo. Snědl jsem tolik zeleniny, co asi za celý zbytek života, ale začíná mi konečně chutnat. V týdnu si zajdeme někam na večeři na rybu, ať se taky rozšoupnem, když už teď nikam nechodíme. A v tomhle mi to taky mimochodem přijde horší. Ať chcete nebo ne, abstinence vás prostě vyčleňuje z kolektivu a než si nemoci dát pivečko při pátečním večeru, když už do toho baru jdu, to si radši doma zakousnu mrkev. Pořád jsem se nevážil a jsem zvědavý, až si za 15 dní stoupnu na váhu v práci a zjistím % tuku v těle. Něco málo, hodně, nic, je tam víc? No kdo ví. Tak zase příště, K.

Štítky: