Uff. Sedmý den na Whole30. A jaký ten týden byl? Těžký a náročný. Nesčetněkrát jsem to chtěla vzdát a koupit si muffina. První tři dny byly nejhorší. Tak nějak jsem čekala, že chutě na sladké a vajíčkové snídaně pro mě nebudou procházkou růžovou zahradou. Nakonec se, ale objevili další věci, které možná byly ještě horší. Jeden kamarád mi na facebook psal, že mi tenhle program obrátí život naruby a já se tomu smála a říkala si, že to je trošku přehnaný. No zas tak přehnaný to nebylo.

Přípravy jídla. Kapitola sama pro sebe. Celý týden jsem trávila převážně v kuchyni. Je jedno jak moc jste unavení, stejně se tomu nevyhnete. Musíte připravit večeři, oběd a snídani. Každý den. Přesto, že jsem si v neděli udělala nějaké přípravy a lednici jsem měla plnou dušené a grilované zeleniny (i když si myslíte, že zeleniny máte dost, tak nemáte) a hotového masa, stejně z toho nakonec musíte vytvořit něco, co se dá jíst. Do toho vám občas něco dojde a nebo zrovna nemáte to, co potřebujete. Takže k tomu ještě přidejte nákupy. Během týdne jsme snědli víc než třicet vajec, asi 5 kg zeleniny a 5 kg masa (hodně odhaduju).

Jídlo samotné. Tolik zeleniny a vajíček jako za tenhle týden jsem nesnědla za poslední půl rok. Pomalu si zvykám na to, že jím, prostě proto, že tělu potřebuju dodat živiny. Rozhodně se nebojte, že byste měli hlad. Strava bohatá na bílkoviny je dost sytá. Nechybí mi pečivo, ani mléčné výrobky, ani těstoviny nebo rýže. Fakt mi asi nejvíc chybí sladké snídaně, na to si za těch třicet dní prostě asi nezvyknu (uvidíme).

Reakce okolí. Taky velmi milá záležitost. Kdybych se mohla vrátit v čase, tak bych o tom lidem okolo sebe snad ani neříkala. Kromě L., které tímto hrozně moc děkuju, jsem se nesetkala s moc velkým pochopením. Proč? To se stále ptám tak nějak i já. Závist, nedostatek informací, snadný terč? Nevím, ale pokud se na whole30 chystáte, tak počítejte i s touhle překážkou. Nakonec musím říct, že ač mi některé hloupé řeči byly nepříjemné, tak mě veškerá tahle “podpora” spíš nutí k tomu se hecnout. Takže vlastně díky.

Jak se cítím. Žádné bolesti břicha! Ha. Vlastně mi to došlo až v pátek, když jsme seděli v kině. Vzhledem k tomu, jak často mě trápí střeva, tohle považuju skoro za zázrak a rozhodně největší plus celého tohohle mučení. První dva dny jsem byla unavená, ale teď naopak ráno vstávám mnohem líp a dřív. Byla jsem i cvičit a až na to, že jsem se extrémně potila, jsem neměla problém odvičit celý trénink. Neměla jsem žádné cukrové absťáky, které bych pociťovala nějak tělesně. Jak říkají holky z Číči: “Všechno je to v hlavě.” Věřte tomu, většina z vás na cukru závislá je. A cukr je ve všem. Divili byste se jak těžký je některý věci v obchodě sehnat, aby v nich nebyl přidaný cukr. ALE – dá se bez něj žít. Žiju bez něj už týden a rozhodně neumřete. Šťástný z toho taky nebudete, ale přežít se to dá. První dny jsem v hlavě měla fakt jen jídlo (jakýkoliv), až vás to celkem překvapí. Pak to nějak samo poleví. Nicméně krom jiného se člověk tak nějak dozvídá víc sám o sobě. Největší krizi jsme měla někdy ve středu, kdy se tak nějak sešlo víc věcí a měla jsem toho fakt plný zuby. Ale víte jak, ono to všechno nakonec nějak přejde.

V troubě se mi peče sekaná a v lednici stydne dvakrát tolik ugrilované zeleniny než minulý týden (tentokrát už jí snad bude dost). Jsem zvědavá, co bude dál. Tři týdny před námi. Myslete na mě. Pořád je ve hvězdách, jestli to fakt dotáhnu ke dni 30.

PS: super web s recepty a informacemi je www.paleosnadno.cz

Obrázek od Against all grain.

Štítky: