Lands End

O San Francisku jsem čítala už někdy od základky a nikdy by mě nenapadlo, že se tam jednou fakt podívám. Všechny ty profláklé místa, o kterých jsem četla u beatníků a viděla ve filmech. Moje město měst.

Ze Seaside jsme vyjeli klasicky brzy ráno. Tohle bylo jedno z těch lepších ubytování, které jsme měli a byla tam i slušná snídaně (mražené vafle a džus). Po cestě jsme na dálnici u San José chytli celkem slušnou zácpu, ale kolem oběda jsme těch 111 mil zdolali a dorazili do San Fran. Docela v pohodě jsme zaparkovali (což v San Francisku není tak jednoduché), omylem jsme zaplatili parkovné autu vedle nás (hahaha) a vydali se k Painted Ladies a Alamo Square. První setkání s kopcovitými ulicemi (a to jsme nevěděli, co nás čeká druhý den). U Painted Ladies samozřejmě stálo mnoho turistů s foťákama, takže jsme si udělali pár svých fotek a vyrazili o dům dál. Park naproti byl bohužel zavřený, kvůli rekonstrukci, takže jsme odpočinek nechali na další zastávku. Po cestě jsme se stavili na menší svačinu v pekárně. Zaujali nás hned dvě věci – v San Fran je celkem hodně zdravých/alternativních restaurací a lidi tu vůbec nemají problém si vystát frontu na oběd (a to jako fakt stát frontu venku před restaurací). Znovu jsme nasedli do auta (které nám nikdo neodtáhl) a vydali se směrem k Lands End, což je park odkud je výhled na Golden Gate Bridge. Tady najdete jedno z mála míst, kde se neplatí parkovné. Ač jsme to nečekali, absolvovali jsme nakonec takový menší trek přírodou. Ten krásný výhled za to ale stál. Z druhé strany most uvidíte z větší blízkosti, ale tenhle pohled měl zkrátka něco do sebe. Počasí nám přálo a kromě větru bylo slunečno a bylo krásně vidět.

Tímhle výletem jsem K. celkem udolala, takže jsme sedli do auta a jeli se ubytovat do Berkeley, kde na nás čekal náš motel. Marina Inn mě na první pohled spíš vyděsila (obzvlášť proto, že krom jedné speciální noci v Las Vegas to bylo nejdražší ubytování celé naší cesty), ale nakonec to bylo moc pěkné ubytování. Prozkoumali jsme univerzitní okolí a zašli si pro večeři. K. začal spřádat plány ohledně baseballu a štěstí nám přálo, protože San Francisco Giants hráli se San Diego Padres. A tak jsme se přesunuli zpátky za most a jali se hledat stadion. Jarda (náš třetí společník) s námi opět moc nespolupracoval, ale nakonec jsme to po menších problémech zvládli a dorazili na místo. Bohužel nás čekalo nemilé překvapení v podobě nejdražšího parkoviště na světě (co už se dalo dělat). Lístky nás nakonec vyšly asi 3x levněji než zaparkování auta (hahaha). Baseball jako takový nebyl až tak peckovní zážitek (je to dost nudná hra), ale ten stadion byl sen. Pro Američany je to spíš taková sociální událost – popijou, pokecají, pojedí. Zkrátka úplně jiné než když tady jdete na hokej. Vydrželi jsme jedny obří nachos, dvě piva a devět směn.

Druhý den nás čekal náš hlavní prohlídkový den v San Fran. Vykopala jsem K. hrozně brzo a vytáhla ho na nejšílenější ranní cestu na vlak. Špatně jsem se podívala do mapy a táhla ho do kopce asi 2 km na jinou zastávku než jsem měla v plánu. Vzhledem k tomu, že jsme nesnídali, čímž level dobré nálady klesl ještě níž, se divím, že jsme tu cestu oba přežili ve zdraví. BART sanfranciské metro či vlak není nejlevnější a ještě méně čisté. Jestli si někdy stěžujete na naše MHD, tak si nestěžujte, je krásné. Cesta z Berkeley do centra nám trvala asi půl hodiny. Vystoupili jsme na stanici Montgomery a vydali se po trase, kterou jsem měla vypsanou v našem průvodci. Celé to ale začalo tím, jak jsme hledali snídani, jak jsme se hádali u McDonalda a jak mě pak posral největší holub na světě (přímá rána do mých načesaných vlasů). K. se velmi pobavil a na mě padla malá krizovka, kdy jsem chtěla všechno a všechny rozkopat. K. mi vlasy očistil, dala jsem si jedno chai latté ve Stbx, uklidnila se a výlet začal.

Naše první kroky mířily do Chinatownu k Dragon Gate a na Waverly Place, ulici lemovanou lucernami a vlaječkami. Celý Chinatown je tak trochu čínské město ve městě. Všechno v čínštině, stánky, restaurace, klasické cetky. Nakoupila jsem tady aspoň první pohledy a známky. Přes Spofford Alley jsme nakonec našli i Ross Alley, kde se údajně natáčel Karate Kid II a Indiana Jones. Ulice to byla dost creepy a K. se na mě nevěřícně díval, jestli to myslím vážně (divím se, že nás tam někdo nenaporcoval do číny). Další zastávkou byla Jack Kerouac Alley a City Lights Book. Vzhledem k tomu, že jsme neměli pořádnou mapu, tak nám dalo trochu zabrat tohle místo najít. Ulička Jacka Kerouaca je posetá různými citáty a úryvky z jeho knih. Na City Lights Book jsem se těšila ze všeho nejvíc a nemůžu uvěřit, že jsem tam fakt byla, prohlížela si knížky a jednu si taky odnesla (životopis Jacka Kerouaca + pár pohledů). K. mou lásku pro knihy nesdílí, ale byl se mnou trpělivý a nechal mě si to tam užít. Za mě určitě místo, které musíte v San Fran vidět.

Dál už jsme improvizovali a vydali se hledat nějakou zastávku legendární žluté Cable Car. K. začal pomalu a jistě brečet, že ho bolí nohy (v tuhle chvíli jsme byli tak v půlce celého dne). Z kopce do kopce, nějakou zastávku jsme konečně našli. Bohužel to byla zastávka dvě zastávky před konečnou (za 7 dolarů pro jednoho, no neberte to). K. málem trefil šlak, ale svezli jsme se no. Jestli moc nemusíte turistické atrakce, tak tohle vynechejte, nikdo jiný než turisti v tom nejezdí si myslím. Tramvaj nás vysadila kousek od Fisherman´s Wharf, což je další turistické místo u oceánu. Jsou tu mola, obchody se suvenýry, restaurace, okružní plavby či výlety na Alcatraz. My jsme zamířili jen ke známému molu Pier 39, kde můžete vidět lachtany. Odtud jsme došli pěšky k Lombard Street, což je jedna z nejkřivějších ulic na světě. Je to fakt jen taková kraťoučká ulice v kopci a na fotkách vlastně vypadá líp než ve skutečnosti. Když si to vyšlápnete na její vrchol, tak vás čeká krásný výhled. Ale zase počítejte s davy turistů. V průvodci jsem měla ještě tip na super pekařství Bob´s Donut a tak jsem K. uprosila, aby tam se mnou ještě zašel, což obnášelo další štreku do kopce a z kopce. Hladový a s bolavýma nohama jsme si vystáli frontu v takovém obyčejném krámku, kam chodili spíš místní než turisti, což byla příjemná změna. Nakoupili jsme si zásoby na večer a vydali se hledat oběd. Kamarádi, co chodili po San Fran o den dřív nám doporučili Super Duper Burgers. Stálo nás to mnoho nervů, jednu zastávku na wifi ve Stbx, ale našli jsme to! Oběd byl super a restauraci určitě doporučujeme. Burgery i česnekové hranolky byly bájo.

Vzhledem k tomu, že nám ještě zbýval nějaký čas, jsem K. přemluvila na návštěvu čtvrti Mission District. Sedli jsme na BART a kousek se popovezli. Můj průvodce o téhle čtvrti říkal, že je to čtvrť s latinskoamerickým vlivem a že tu žije velká komunita hispánců a mexičanů. Že jsou tam zajímavé obchody, restaurace, bary a mexické zboží. Po vystoupení z metra jsme tam byli všehovšudy asi tak 10 minut a bylo to rozhodně jediný místo, kde jsem se v Americe fakt bála. Prošli jsme jednu ulici tam a zpátky, viděli jsme nějaký gangy, nemocný lidi ležící na ulici, feťáky, divný obchody, spoustu policejních hlídek. K. na mě opět upřel svůj pohled a přestal věřit mému průvodci (hahaha).

Znovu jsme teda sedli na BART a vrátili se do Berkeley. Po cestě k motelu jsme se stavili v Trader Joe´s dokoupit zásoby a pak jsme ty dva kilometry probrečeli a přišlo nám to nekonečný. Určitě největší bolest nohou na světě, vůbec nevím, kolik jsme toho ten den mohli nachodit. Na druhou stranu centrum San Fran, kde jsou všechny důležitý věci k vidění se pěšky projít v pohodě dá. Jen počítejte s těma kopcema, ty to dost ztěžujou. A je fajn mít nějakou mapu!

Třetí den jsme v San Fran strávili jen kousek, protože jsme se přesouvali směrem k Yosemitu. Hrozně jsem chtěla najít a vidět Tiled Steps, takže jsme se naposledy vydali za most. Samozřejmě nás chytla ranní zácpa a K. mě určitě hrozně proklínal (a to ještě nevěděl, že se jede na otočku podívat na nějaký barevný schody). Tiled Steps se nacházející v rezidenční čtvrti na rohu ulic 16th Street a Moraga Street. Dva roky tady lidi ze sousedství společně malovali na schody a vzniklo něco úžasnýho. Bylo to krásný sousedství, kde byl klídek a kde to bylo úplně jiný než to , co jsme viděli den před tím. Ta zajížďka za to stála. Navíc jsme kromě Tiled Steps narazili taky na Hidden Garden Steps.

Na San Fran vám budou v pohodě stačit dva dny, ale dovedu si tam úplně v klidu představit celý týden. Na ubytování nejdražší destinace, ale o zážitky nebudete mít nouzi. Na každém rohu je něco k vidění a ta architektura je leckdy naprosto dechberoucí.

Štítky: