Dlouhá dlouhá pauza tady. Přes dva měsíce úplné ticho. To se dlouho nestalo. Dokonce jsem vynechala klasický narozeninový post a to jsem si ho sumírovala v hlavě. Měla jsem totiž moc hezký naprosto obyčejný narozeninový týden plný lásky od těch mých dvou parťáků. V mobilu už mám tolik printscreenů s tipy do pátečního článku, že mi to vystačí na několik dílů. A tak dneska konečně usedám k počítači a vroucně doufám, že tentokrát článek dopíšu i zveřejním. 

Událo se 

Uff. No od prosince se toho událo opravdu hodně. Vánoce a prosinec. Utekly rychle, jako vždy. Tentokrát hodně v poklidu, bez stresu a chaosu. Jsem ráda, že to nakonec bylo tak jak jsem plánovala a že jsem hodně věcí pustila a nedělala si s nima zbytečně hlavu. Snad to tak půjde i letos, až budu chodit do práce a R. do školky. Silvestr jsme poprvé trávili v Praze, v našem hnízdě. Dřív to bývaly hory a párty u kamarádů nebo poslední dva roky Vary. Odpoledne jsme vyrazili na rodinnou procházku s našima, bráchou a ségrou a novýma miminkama v rodině. Bylo to fajn se vidět takhle pohromadě. Večer pak hry, jednohubky a Kliment. Bylo to milé, na půlnoc jsme nečekali. Leden. Jó leden, ten nám dal zabrat. Ostatně tak to s lednem bývá. Víc dní jsme byli nemocní než zdraví. Nejdřív Péťa, pak já a nakonec to udolalo i R. A to nebyla od jara nemocná. Bylo to dlouhé, nekonečné, ale přežili jsme. Zvládli jsme jeden víkend ve Varech a oslavit moje narozeniny. Jako každý rok jsem hodnotila projekty a byl to teda mazec v tom našem stavu. Únor je takový střídavě dobrý a nic moc. Už vyhlížím březen a jaro (ach). Se sousedkama jsme s holčičkama vyrazily do Crowd Café. S Péťou jsme konečně R. vzali do Zemědělského muzea. Chodíme ven, jak to jde. Ve středu nám Péťa odjel na vojenské cvičení, takže válčíme do příštího pátku doma sami. Rýma nám trochu překazila plány, ale zatím to zvládáme v pohodě. Poslední týden února před námi! 

Čtu 

První knihou letošního roku bylo pokračování série Nikdyuš – Prázdnice, bylo to prima a těším se na další díl. V knihovně jsem zcela náhodně sáhla po knize Na konci samoty a bylo to moc milé překvapení. Konečně jsem se taky vrhla na knihu Kdo se postará o Annu, která mi tu ležela snad dva roky. Kateřina Pantovič je moje nová láska. Pokaždé napíše něco úplně jiného a vždycky je to dobré. Dlouho jsem na seznamu měla knihu U jezera – jedna americká rodina a víkend u jezera, kde na povrch vyleze spoustu věcí. Bylo to dobré. Z naší knihovny jsem taky vytáhla Kopíráka, co dostal loni Péťa. Měla jsem chuť na detektivku a tohle nebylo vůbec špatné. Konečně se dostal na řadu taky nový Zibura a jeho Všechny cesty vedou do Santiaga, kterého jsme si pořídili už na podzim. Člověk má při čtení okamžitě chuť na nějaký trek. Naposledy jsem dočetla báječné Paví hody, které si určitě dejte na seznam a teď mám rozečtený Šepot včel – magický realismus a Mexiko. Z dětských vám moc ráda doporučím Nevrlého Rudu a Králík je taky jenom člověk. 

Sleduju 

Viděli jsme nového Indiana Jonese a vlastně mě to mile překvapilo. Konečně jsem viděla Barbie a za mě super! Co vy na tenhle růžový film? Na Netflixu se taky objevil Bod obnovy a na české poměry velmi vydařená věc. Mrkněte taky na dokument o tom, jak vznikala písnička We are the world. Nová série Temného případu byla spíš zklamání a když mám teď volné večery, viděla jsem nového Wonku. Nebylo to špatné, takový lepší průměr. Já už asi nejsem moc na ty muzikály nebo co. Tenhle týden jsme dokoukali Odbor městské zeleně (Parks and recreations), i slzička mi ukápla. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů – Ron Swanson je bůh. 

Tvořím/plánuju 

Zase víc háčkuju – kočičku pro R., králíčka pro Violku. A další projekty v hlavě. Nastahovala jsem taky nějaké šablony na vyšívání a ráda bych si udělala výšivku na džíny. Každý den usedám k diáři (a je to úleva mít zase svoje místečko na všechno) a taky k pětiletému deníku, který píšu velmi nepravidelně, ale teď mám zrovna dobré období. Dostala jsem od Grady knížku Fantastická zahrádka na balkoně a už se moc těším na letošní sezónu. Koupila jsem si roční předplatné aplikace Calm a postupně víc a víc medituju. A hned jak energie a zdraví dovolí chci se vrhnout na Adriene a její letošní Flow.