Máme za sebou oba docela náročný týden. Hodně jsme se těšili na víkend (a to mám teď víkend jakoby pořád, že). Poslední měsíc těhotenství je fakt náročný, asi náročnější než byl začátek (jenže ten je teď už tak daleko, že se to hůř hodnotí). Být v klidu a v pohodě je teď mnohem mnohem náročnější. Tak vzhůru k světlejším zítřkům, ono to zas bude lepší. 

V pondělí nám dorazili rodiče z Varů. Vzali jsme je na procházku a ukázat jim nějaké nové místo u nás. Ubytování jsme zařídili u ségry. Večer velký sraz i s našima, po dlouhé době v Hostivaru 2. Moc dlouho už teď nevydržím chodit ani sedět (uff) a to jsem netušila, co mě čeká následující den. Venku extra teplo a Péťa se rozhodl vzít rodiče na procházku k Podlesáku a omrknout nové bistro, které tam teď funguje. Kilometrově to moc neodhadl, takže cesta zpátky pro mě byl dost očistec (bolavý záda,  bolavý nateklý nohy i  bolavý břicho). Dala jsem to, ale v duchu jsem si hodně pobrekávala. Večer pak za odměnu Cihelna a další véča i s našima. Ve středu jsem si naordinovala jenom odpočinek a celý den jsem opravdu jen polehávala, četla si a poslouchala relaxace. Odpoledne už to byla docela nuda, přiznávám. Ve čtvrtek mě čekal výlet do centra. Vyzkoušet a vyzvednout nové šaty na dobu po porodu, nechat si upravit obočí ve Spellu (jupí), na zmrzku do Angelata a na rande s mužem. Za poslední týden jsem si koupila asi 5 nové šaty (slevy na Zootu a kód od Štíbrovky byl hodně příjemný) – všechny velikosti s a dvoje mi jsou dokonce i teď s tím břichem. Nebudu vám lhát, potěšilo mě to moc. Připadám si obrovská a občas jsem dost nešťastná, když se vidím na fotkách. Dali jsme rychlou Kantýnu a pak jsme se oba dokolébali na nádraží. Já chodím nejpomaleji na světě a Péťa má pochroumanou nohu z pádu na skútru (jsme fakt dvojka). V pátek jsme jeli konečně vyzvednout kočárek a autosedačku s různými komponenty navíc. No půlka věcí v objednávce chyběla (včetně tý autosedačky) a kočár máme připravený hlavně na zimu (hahahaha). Tak snad to všechno ještě nějak dorazí, než se rozhodne na svět přijít naše malé kvítko. Rychlá návštěva v Sapě, pro Péťu první a pak už nohy nahoře. Dneska jsem se vrhla na úklid, složili jsme postýlku do ložnice, položili koberec v pokojíčku, sbalili věci do porodnice pro Péťu a máme padla. Seriály, knížky, hry a odpočinek. Vlastně se těšíme i na ten zítřejší upršený den. Zítra začíná srpen, můj nejoblíbenější měsíc v roce, kdy se dějí jenom samé dobré věci. Tak ať to letos není jinak. 

► Na blogu vyšel článek s tipy na milníkové kartičky a protože se blíží Filmový festival ve Varech, můžete si připomenout pár tipů na cestu.