jarní kytice

To je týden tohle. Od neděle mi nebylo úplně dobře a od středy jsem zůstala doma. Zdá se, že na pracovním večírku lítal nějaký hodně zákeřný bacil. Ve čtvrtek jsem se probudila a bylo mi děsně. V den, kdy jsem se konečně dočkala koncertu Kelly Family. No nedalo se nic dělat, musela jsem se vzchopit. Až na místě jsme zjistili, jak úžasný lístky mi maminka k narozeninám koupila. Nikdy jsem ještě neměla tak skvělý místa a vzhledem ke zdravotní kondici jsem poprvé byla ráda i za místa na sezení (přímo u pódia!!!). Plná hala lidí všech věkových kategorií. Docela mě překvapilo kolik má tahle kapela tady pořád fanoušků. A věřte mi, byli tam hodně oddaní fanoušci. Zážitek k nezaplacení. Vím, že to mnoha lidem přišlo totálně ujetý, ale pro mě tahle kapela v dětství znamenala fakt hodně. A i když jsem si jí teď před koncertem poslechla fakt po hodně hodně moc letech a normálně jí u mě na Last.fm neobjevíte, mám ty písničky prostě spojený s různýma pocitama z tý doby. Moje devítiletý já by bylo neuvěřitelně šťastný, že se mi podařilo tuhle kapelu (a Angela hlavně) vidět po tolika letech znovu a ještě z tak skvělých míst. Pořád jim to dost dobře zpívá, show byla skvělá a Angelovo sólo na bicí ♡. Po koncertě jsem sice myslela, že umřu a rozhodně mi není o moc líp, ale stálo to za to. Celý pátek jsem googlila a osvěžovala informace o Kelly Family a dívala se na starý záznamy z koncertů. No a přiznávám, že do Spotify mi přibyla nová písnička do happy playlistu. Na instagramu se můžete podívat na mé nové knižní úlovky. V posteli se mi podařilo dočíst Osvícení (ty jo bála jsem se u tý knížky). Teď hodlám dva dny jenom ležet, číst si a dívat se na filmy (případně možná doženu letošní sérii Chirurgů). Mrzí mě, že jsem nemohla v pondělí do ulic, ale mám radost, že to pořád funguje. A to Slovensko včera ❤. Jak jste se měli tenhle týden vy? A co hezkého vás potkalo?

Fotka z Pinterest.