Nějaké ty základní informace o cestě jsem vám psala už v článku tady. Dneska vám popíšu, co jsem v Amsterdamu nakonec viděla. Berte to jako takovou malou inspiraci, kam byste se mohli vydat vy sami.
Do Amsterdamu jsem jela pracovně na konferenci. Odlétala jsem v pondělí v 7:00 a vracela ve středu okolo 10. večer. Pondělí jsem měla v podstatě celé volné, až odpoledne začínala registrace účastníků na konferenci. V úterý a ve středu se konala v podstatě přes celý den konference. V úterý jsme večer měli navíc ještě gala večeři.
Centrum Amsterdamu je poměrně malé. Rozlohou asi tak polovina Prahy. Takže úplně v pohodě zvládnete chodit všude pešky, navíc tam nejsou žádné kopce. Vůbec jsem tedy nevyužívala metro ani autobusy. Během pondělí, které jsem měla vyhrazené na prohlídku města jsem nachodila 22 km. Večer jsem byla hodně unavená, ale stálo to za to.
Cesta z letiště
Cesta z letiště je naprosto jednoduchá. Všude vás navádí cedule. Jela jsem vlakem, který přímo z letiště jede do centra 15 min. Lístek si koupíte ve žlutých automatech, jedna jízda stála 5,50 euro. Platit můžete kartou a nebo drobnými. Na nástupišti stojí pán, který vám případně poradí, který vlak je ten váš.
Ubytování
Už v minulém článku jsem vám psala, že budu bydlet v Gerstekorrel hotelu. Bydlela jsem přímo v centru. Na hlavní nádraží jsem to měla cca 10 minut pešky. Hotel je v docela dost rušné ulici, hned vedle Čtvrti červených luceren. Ale zase jsem měla přímo u hotelu velký výběr restaurací, bister a pekáren. Hned naproti byl třeba Dunkin Donuts. Pokud hledáte něco klidného, tak to nebude hotel pro vás, ale já osobně bych tam jela klidně znova. V ceně byla základní snídaně a personál byl moc milý.
Prohlídka města
Jak už jsem vám říkala, ráda chodím s papírovou mapou. Tak jsem si nechala v hotelu kufr a vydala se ven, že udělám základní průzkum, mrknu kde je Dům Anny Frankové, zamířím do čtvrti Jordaan a dám si někde snídani. Hned u hotelu jsem špatně zahnula a nachodila jsem slušných pár set metrů navíc. Venku bylo pěkně, všude ty pěkné uličky, domy, kanály, kola. Jen se mi teda pak už chtělo čůrat a měla jsem šílenej hlad. Dům Anny Frankové jsem objevila a čtvrť taky. Ve vyhlášené kavárně Winkel 43 bylo narváno už v 10 dopoledne, tak jsem se jala hledat něco méně profláknutého. Narazila jsem na menší bistro Piqniq, kde jsem si dala chai latté a neskutečně božskou vafli s ovocem. Po cestě zpátky do hotelu, abych zjistila jestli už pro mě mají pokoj, jsem se zastavila u Domu Anny Frankové, abych omrkla, jak to tam funguje. Pokoj jsem připravený neměla a tak jsem se pomalu vrátila zpátky a na lavičce jsem si chvilku četla.
Prohlídku Domu Anny Frankové si musíte rezervovat dopředu a jde to pouze přes internet. Rezervovat lze nejdřív dva měsíce dopředu, mizí to celkem rychle. Vyberete si den a čas a v ten vás pak dovnitř pustí. Prohlídka probíhá samostatně. Dostanete na krk krabičku, která na vás po načtení kódu mluví (vybrat šlo asi 6 jazyků, ale češtinu mezi nimi nehledejte). Kódy jsou různě po místnostech v domě. Celý dům si pak procházíte sami svým tempem. Na zdech jsou fotografie, texty, někde i televize, kde promítají informace ve smyčce. Místnosti jsou spíš prázdné, ale můžete si prohlédnout model toho, jak byt vypadal. Na konci prohlídky uvidíte i původní deník. Celá prohlídka mi trvala hodinu a nijak zvlášť jsem nepospíchala. Součástí je také obchůdek, kde jsou ke koupi různé předměty na památku (prázdné deníky, knihy, fotky, tašky atd.) a kavárna. Prohlídka určitě stojí za to. Až mě mrzelo, že jsem si knihu znovu nepřečetla před návštěvou. Lístek stojí 10,50 euro a kupit ho můžete tady.
Po prohlídce jsem se konečně ubytovala. Místo mini pokoje pro jednoho, jsem dostala velký pokoj pro tři. Takže hned jak jsem dobila telefon, zaskákala jsem si na posteli a obvolala rodinu, jsem zas vyrazila ven. Mé první kroky vedly na Květinový trh (kde jsem omylem byla vlastně už ráno). Tohle pro mě bylo největší zklamání. Klidně tuhle “atrakci” vynechejte. Pokud teda nejste na kýčovitý suvenýry a umělý kytky. Dál mé kroky vedly do Eat salon Van Dobben, kde jsem si chtěla dát typickou nizozemskou croqette (což je smažená bramborová kaše s kousky masa a sýru). Tahle hodně retro jídelna byla kousek od Květinového trhu v jedné zapadlé uličce. Myslím, že tam chodí hlavně místňáci, takže jsem chvilku byla dost ztracená a skoro jsem odešla. Nicméně paní za pultem se mě ujala, naservírovala mi croqette s hořčicí a já si vískala blahem. Po téhle odpolední svačince jsem zamířila na velké trhy Albert Cyup Markt. Jde se k nim kolem Heineken Experience a spousty pěkných bister, kaváren, cukráren a obchůdků, takže si z toho můžete udělat takový větší výlet s různými zastávkami. Samotný trh skýtal vše, co vás napadne – oblečení, pití, ovoce a zeleninu, sýry, jídlo, kosmetiku, doplňky, maso, ryby, sladkosti, látky, kožené věci a mnoho dalšího. Já jsem si tady nakoupila sýry. Pan prodejce mi dal ochutnat a pomohl mi s výběrem (nutno dodat, že velmi dobře). A taky jsem ochutnala vyhlášenou stroopwafel (ač jsem byla plná a neměla na ní ani chuť). Trhy jsem celé prošla na konec a zase zpátky, takže v tuhle chvíli už jsem měla po celém dni celkem dost nachozeno. Svůj původní plán zajít si na večeři do Foodhallen jsem tedy vzdala (jelikož to bylo další 3 km chůze tam a pak 2,5 km do hotelu). Místo toho jsem se po cestě k hotelu neplánovaně rozhodla, že vyzkouším plavbu lodí po kanálech. Nástupní místa máte všude možně, ceny za hodinu plavby se pohybují okolo 12 euro. Já měla štěstí a k jednomu nástupišti jsem přišla akorát na odjezd lodi. Navíc loď byla skoro prázdná (jela jsem v 5 odpoledne), takže jsem měla spoustu prostoru kolem sebe a super výhled. Strašně se mi ta cesta líbila. Během plavby se dozvíte spoustu informací o historii města, o kanálech, o domech, okolo kterých proplouváte. Tohle určitě doporučuju.
Po plavbě jsem se vydala už jen zaregistrovat na konferenci a na nákup do Alberta Heijna (což je prostě náš Albert, jen o hodně vytuněnější). Po cestě jsem se nějak ztratila a místo toho, abych šla přímo, jsem to šíleně obešla. Nebudu vám lhát, hrozně jsem nadávala (protože mě bolely nohy a chtělo se mi děsně čůrat). Nicméně všechno jsem zdárně zvládla, odnesla na hotel a pak šla do nejbližší restaurace na špagety a na víno. V 9 večer jsem byla absolutně tuhá a neprobudila mě ani párty z ulice, která probíhala hned za okny.
Tohle všechno jsem stihla během jednoho dne. Čtvrť červených luceren a jen tak toulání se uličkami jsem pak stihla ještě v úterý a ve středu odpoledne. Amsterdam je krásné město a na jeho návštěvu vám bohatě postačí 2-3 dny a to možná zvládnete vyjet i někam mimo město.
Byli jste někdy v Amsterdamu? Co se vám líbilo nejvíc?
► A další tipy má pro vás na svém blogu třeba Iva.
Štítky: výlet
Napsat komentář