3. trimestr

Nakonec nejkratší část těhotenství. První půlka dobrá a ta druhá náročná. Připadám si (jsem) obrovská. Břicho je velké, těžké a neforemné. Bolí mě věci, o kterých by mě to nenapadlo. Vrací se únava. Poslední přípravy před příchodem miminka. 

Začátek 3. trimestru byl super. Párkrát jsem dokonce dorazila na skupinovou lekci těhotenské jógy. V práci jsem se pomalu loučila a připravovala všechno na předání kolegům. Začátkem července jsme zvládli docela akční dovolenou – kde už to začínalo být občas náročné, ale pořád jsem dokázala nachodit přes 10 000 kroků denně. Přála jsem si, aby to vydrželo, co nejdéle a říkala jsem si, že mě třeba taková ta doba, kdy mě bude všechno bolet a budu z toho už nešťastná mine. No – neminula samozřejmě. 

Čím víc váhy jsem nosila, tím víc mě bolely plosky nohou. A to tak, že chůze pro mě byla celkem utrpení. Do toho teplo a otoky. A pak karpální tunely. Bolest prstů. Tyhle dvě věci mě fakt potrápily a vlastně mě docela překvapily. Snažila jsem se každé ráno rozproudit lymfu pár cviky, ale nebyla to žádná sláva. Takže každá procházka a cesta někam dál pěšky se stala výzvou. Na konci těhotenství se mi vrátila taky únava, takže jsem začala přes den víc odpočívat. Na co jsem si stěžovat rozhodně nemohla byl spánek v noci (díkybohu) a ani žádné extra časté chození na záchod se nekonalo. 

Dokončili jsme pokojíček (finálně den před porodem). Já jsem dokoupila poslední věci pro malou a do porodnice (ty seznamy věcí se mi zdály nekonečné). A taky jsem začala připravovat věci na blog. Jen jsem tak nějak pořád počítala s tím, že malá se narodí až v druhé půlce srpna. Plánovala jsem si, že od srpna začnu pořádně odpočívat a relaxovat. Chtěla jsem dopsat knihu pro malou, dokončit fotoalbum a doháčkovat pro ní zajíčka. 

Poslední týden před porodem jsem měla fyzicky docela náročný. Říkala jsem si, že už bude na čase opravdu zvolnit. A dost jsem se začínala těšit na to, až bude malá venku a já se zas budu cítit o hodně lehčeji. Nicméně nic moc nenasvědčovalo tomu, že bych měla začít rodit. Ani jsem nestihla začít chodit na kontroly do porodnice. Poslední červencový večer jsem šla spát se zvláštním pocitem, že se možná začíná něco dít a v neděli ráno 1. 8. už jsem se probudila s tím, že mi praskla voda. Před šestou večer jsme pak v náručí drželi ten náš malý uzlíček a ze dvou se stali tři. 

Nakonec jsem byla za ty tři týdny ráda – jak kvůli váze naší holčičky, tak proto, že jsem si ušetřila ty poslední týdny, které už by moc příjemné nebyly. Navíc jsem se nemusela stresovat přenášením a očekáváním, tak kdy už to bude. Třetí trimestr byl sice nejkratší, ale asi nejnáročnější z celého těhotenství.