Vynechala jsem páteční článek a původně ho chtěla dopsat, ale pak jsem si řekla, že zkrátka nebyl z dobrých důvodů a že to bez něj jistě jeden týden vydržíte. V pátek jsme měli rodinnou oslavu, která se moc vydařila a troufám si říct, že to byla jedna z našich nejpovedenějších oslav. Ať je to jak chce, tak rodina je vždycky s vámi – bezpodmínečně a bez otázek, což je občas přesně to, co potřebujete.
Dneska jsem ráno vstala, udělala si čaj a první půl hodinu dne strávila v posteli s knížkou. Pak jsem se vrhla na přípravu jablečné buchty na odpolední návštěvu a chystala se vrhnout na úklid. Ještě předtím jsem si ale sedla na chvilku na zem a zastavila se.
Mám doma takové oblíbené místo, kde sedávám (většinou, když jsem smutná). V novém bytě mám sedačku v prostoru a když se opřete o její záda, díváte se na kuchyň a po pravé straně na vás ideálně svítí sluníčko a máte výhled na nebe. Dneska jsem se tam posadila, ještě v pyžamu, sluníčko krásně svítilo. A cvak – ideální chvíle. Po delší době jsem si pomyslela, že jsem šťastná. Jen tak sama o sobě. A tak si tu teď uložím tuhle radost, protože:
- Venku je krásně.
- Bydlím na hezkém místě.
- Jsem zdravá.
- Někdo mě má rád.
- Nestrádám.
- Mám se, na co těšit.
- Světla nad linkou nejen fungují, ale jsou i přidělaná.
- Čeká na mě stovky skvělých knih k přečtení.
Mějte se dneska radostně a hledejte štěstí v maličkostech, ono je stejně spíš tam než v těch “velkých” věcech.
Zajímavé, jak někdy ten pocit štěstí přijde z ničeho nic, že? 🙂
Přesně! 🙂