Parlorka z Parlor Café

Poslední dny žiju v podstatě jen tím, že balím věci. Je to nekonečná práce a přesto, že už jsem sbalila asi milion krabic, tak mám pocit, že to vůbec neubývá. Zjistila jsem, že mám neuvěřitelné množství knih (nejen v knihovně, ale po celém bytě), které zabraly nejvíc krabic ze všech částí bytu. Ve středu jsme konečně dostali klíče od bytu (hurá). Všechno to probíhalo trošku nestandardně, jak taky jinak u nás, že jo. Ale pán z Vivusu byl velmi milý a ochotný a nějak jsme to zvládli. Až do příští středy jsme bez elektřiny, protože čekáme na zapojení elektroměru, a tak si nuceně vyzkouším offline život se vším všudy. Během prodlouženého víkendu snad všechno zdárně přesuneme a pak nás čeká období života v krabicích a zabydlování. Držte mi palce, ať se co nejdřív zvládne výroba kuchyně, protože už teď mě děsí měsíc nevaření. V týdnu jsem dočetla Posla od Markuse Zusaka a je to opravdu tak dobré, jak mi říkala Kíťa. No a teď jsem se dala do Chladnokrevně od Capoteho, které mám na seznamu už dlouho. Na Netflixu jsem začala sledovat The Good Place – má to krátké díly a je to taková vtipná oddechovka. Už po 6. jsme letos zvládli Majáles, který byl letos extra horký (za rok čekám minimálně hurikán). Bylo to moc fajn a hřebem večera pro nás byl koncert Bena Cristovaa (hahaha, nikdy by mě nenapadlo, že si užiju takový koncert). V pondělí jsem konečně vyzkoušela Parlor Café, kam jsem se chystala už asi dva roky. Dala jsem si tam obědosnídani a zakončila to parlorkou, na kterou jsem tam šla hlavně. Zmrzlinový sendvič je boží nápad a až budete v Karlíně, tak si tam prosim vás zajděte. O zmrzlině s mátovo-citrónovou příchutí snad ani mluvit nebudu, to byl sen. Jak se máte vy? Jak prožíváte začátek května?