Než jsem odjela do Lisabonu, čekaly mě v posilce dva tréninky po sobě. Líp mi to zkrátka nevycházelo časově.
První den mě čekaly dlouho obávané a očekávané cviky s gunexem. Cviky vypadají relativně easy na první pohled (mácháte “jenom” s takovýma gumama), ale opak je pravdou. Ruce mě z toho bolely pořádně a vydržet dělat to “máchání” 15 sekund je docela náročný. Na závěr jsem si ty gumy “uvázala” kolem pasu a snažila jsem se s nima běhat a dělat výpady.
Do toho posilka na břicho a nohy, které jsem po tréninku nakonec cítila nejvíc.
Druhý den jsem se rozhodla pro posilku převážně na strojích. Při rozehřívání jsem si dala běh na páse.  Na věži jsem posilovala ruce, stroje na záda, stroje na nohy (au au au). Páteční trénink mi celkově nakonec nějak nesednul a doma se mi udělalo docela dost blbě. I takový to hold někdy bývá.
Mám za sebou pět týdnů cvičení, ale nějak se mi zatím nezdá, že by se objevovaly výsledky (K. mi furt tvrdí, že jo, ale podle mě kecá). Po Lisabonu teda přidám k cvičení ještě jednou týdně běh a končím se sladkým :-D. Do Santorini se to prostě musí zlomit, ne? 🙂