První fail. V pátek jsem měla jít na druhý trénink, ale podlehla jsem bolesti a musela ho zrušit. Do poslední chvíle jsem si říkala, že půjdu, ale pak mi i K. řekl, že bych to stejně nedala a přesunula jsem ho na pondělí.
Nicméně druhý den po prvním tréninku mě ruce začaly pekelně bolet – kdybych tušila, co mě čeká další dva dny, asi bych si ještě vískala. Nemohla jsem se vysmrkat, vyčistit si zuby nebo udržet tužku. 24 hodinová bolest i ve chvíli, kdy jsem s rukou vůbec nehýbala. Pocity asi takové, že chvilku jsem se hystericky smála při pohledu do zrcadla, když jsem si sundavala tričko (velmi krkolomně) a chvilku jsem chtěla všechno vzdát. Nedokázala jsem si představit, že takhle to bude pokaždý. Třetí den po tréninku už jsem byla jenom naštvaná.
V pondělí jsem na trénink jela ještě víc nervózní než na ten druhý a s trenérkou jsem se domluvila, že to minule asi bylo fakt moc a že bych to potřebovala brát víc zvolna. Potřebuju taky nějak fungovat, že jo.
Druhý trénink.
Než začnu s cvičením, musím se podělit o vtipnou historku z šatny. Během převlíkání mi někdo sbalil džíny. Ano, slyšíte správně. Převlíkla jsem se do legín. Džíny jsem si složila a položila je na lavičku. Nandavám si sportovní podprsenku (což trvalo asi 2 vteřiny) a džíny najednou nikde. Prohledala jsem skříňku, zeptala se paní po pravé straně, která mi ochotně ukázala své věci, že je opravdu nemá a džíny nikde. Aha – takže jako domů pojedu v legínách. Na páse při rozehřívání se mi chce strašně smát, protože vesmír se proti mě asi opravdu spiknul. K. i trenérka nevěřícně kroutí hlavou. K. to nakonec vyhlásí do mikrofonu, aby je případně někdo vrátil. Po cvičení jsem je nakonec našla zmuchlané na jedné z laviček. Radost veliká. Už žádné pokládání oblečení na lavičku!
Než začnu s cvičením, musím se podělit o vtipnou historku z šatny. Během převlíkání mi někdo sbalil džíny. Ano, slyšíte správně. Převlíkla jsem se do legín. Džíny jsem si složila a položila je na lavičku. Nandavám si sportovní podprsenku (což trvalo asi 2 vteřiny) a džíny najednou nikde. Prohledala jsem skříňku, zeptala se paní po pravé straně, která mi ochotně ukázala své věci, že je opravdu nemá a džíny nikde. Aha – takže jako domů pojedu v legínách. Na páse při rozehřívání se mi chce strašně smát, protože vesmír se proti mě asi opravdu spiknul. K. i trenérka nevěřícně kroutí hlavou. K. to nakonec vyhlásí do mikrofonu, aby je případně někdo vrátil. Po cvičení jsem je nakonec našla zmuchlané na jedné z laviček. Radost veliká. Už žádné pokládání oblečení na lavičku!
Ruce jsme radši úplně vynechali (hahahaha). Fitko bylo totálně narvaný, takže jsme začali na strojích. Cvičila jsem hlavně na záda a nohy. Jeden cvik s TRX na svaly mezi lopatkama a pak břišáky. Úplně jiný level než minulý trénink a musím říct, že mě to dokonce i bavilo. Když jsem se pak šla vychodit na pás, cítila jsem se mnohem lépe než minule.
Po tréninku zase hrozně unavená. Snědla jsem doma večeři a do hodiny jsem byla tuhá.
Druhý den po tréninku mě bolely třísla, ale nic tak šíleného jako ruce.
Maličko pořád bojuju s jídlem – co jíst, abych jedla správně a abych to cvičení ještě podpořila. Ale snad se to nějak poddá.
Chodíte do fitka? Jak se tam cítíte? Já si tam pořád připadám tak trochu nepatřičně.
Napsat komentář