V Los Angeles jsme strávili necelé čtyři dny (dva na začátku a dva na konci). Rovnou říkám, že to úplně stačilo a pokud tam plánujete nějakou zastávku, tak tři dny jsou akorát. My jsme sem přilétali a zpátky pak odtud odlétali domů. Los Angeles je obrovské město a určitě se tu vyplatí mít půjčené auto. Najdete tu sice metro i autobusy, ale autem to bude určitě pohodlnější a rozhodně rychlejší. Bydlením v odlehlejších čtvrtích ušetříte, ale musíte počítat, že vám pak bude nějakou dobu trvat dostat se na turistická místa. My jsme na začátku cesty bydleli v Lynwoodu a cestování bylo tak na 45 – 60 min (ať už jsme jeli do Burbanku do Warner Bros nebo na pláže do Venice). Na konci cesty jsme bydleli na Sunset Boulevard kousek od chodníku slávy a byly tak více v centru dění.

V Los Angeles je hodně lidí, hodně aut, hodně betonu a hodně tepla (a nějaké ty palmy). Celé je to takové šedivé a plné turistů. Ze všech měst, která jsme navštívili, se nám tohle líbilo nejmíň (všichni nám to říkali a já jim nevěřila, ale je to tak). Když LA, tak určitě Venice a Santa Monica a pláže. Tyhle místa se nám líbily nejvíc a na konci cesty jsme se tam i vraceli.

První den po našem příletu jsme měli na programu Warner Bros studia. Google mapy vám řeknou, že se tam dá bez zácpy dostat za 30 min., ale počítejte spíš s hodinou. Docela nám trvalo trefit se na správné místo, protože je tam více bran, ale jen jedna je pro návštěvníky. Na potřetí už to vyšlo a mohli jsme zaparkovat (parkovné počítejte 16 dolarů). Prohlídku studií si můžete zarezervovat a koupit na určitý čas už s předstihem na internetu, my jsme to nechali až na místo, takže jsme měli asi dvě a půl hodiny čas do další volné prohlídky. Jeden lístek nás stál 62 dolarů. Čekání jsme si zkrátili pořádnou snídaní v retro bistru Bob´s Big Boy. Jde o restauraci, která tam stojí už od roku 1942 a úplně v pohodě k ní dojdete pěšky. Měli jsme pocit, že jsme se ocitli v padesátých letech v nějakém americkém filmu – vřele doporučuju k navštívení (jen počítejte s větší útratou – za snídani jsme tam nechali okolo 700,-).

Samotná prohlídka Warner Bros studií. Obecně vzato je spíš pro filmové fandy. Pokud čekáte spíš zábavní park, tak jděte do Universal studií, kde jsou i různé atrakce a tak. Tady prohlídka začíná úvodním krátkým filmem v menším kinosále. Pak dostanete svého průvodce, nasednete do otevřeného mini autobusu a vyrážíte přímo do areálu studií. Prohlídnete si venkovní scény ulic, budete mít možnost se projít po náměstí ve Stars Hollow a dostane se vám velkého kvanta informací. Další část pak probíhá ve velkých halách, kde jsou vnitřní scény nebo různé sklady rekvizit. Během naší návštěvy byla součástí výstava batmobilů z Batman filmů a obleků ze Suicide Squad. Momentálně hodně frčí Pretty little liars (které bohužel nesledujeme), takže jsme se mohli projít i v místech, kde se natáčí. V závěru vás čeká možnost nákupu v suvenýr shopu, kávička, možnost posadit se na sedačku v Central Perku, nechat se natočit na koštěti z Harryho Pottera nebo svezení na motorce z Batmana. K vidění je tam toho hodně. Celá  prohlídka je asi na dvě hodiny. Já jsem za sebe byla spokojená, ale myslím, že K. by si víc užil ty Universal studios.

Naše další kroky mířili na Hollywood Boulevard. Auto jsem nechali v Hollywood & Highland, což je obchodní centrum, kde můžete parkovat v podzemních garážích za pár dolarů (jen si v tom domě někde něco kupte prosim vás). Možná si stejně jako já, představujete chodník slávy velmi honosně. Opak je pravdou. Je to ulice plná turistů a obchodů se suvenýry (a dalšími turistickými lákadly). Všude kolem vás poskakují různí dvojníci filmových star (nutno podotknout, že opravdu dobří), kluci, co “rozdávají” cédéčka se svou hudbou a naháněči na tour, která vás vezme okolo domů hvězd. Pokud nemáte rádi davy, tak to nebude úplně pro vás. Procházkou po chodníku slávy jsme strávili tak půl hodinky – víc se nám tam být ani nechtělo. Já jsem se těšila jen na Larry Edmunds Bookshop, kde pán prodával knihy, scénáře a boží plakáty a fotky z filmů. Pod Hollywood Boulevard se nachází Sunset Boulevard, kam jsme si zaskočili na In-N-Out Burger (což je na západě skoro povinnost). Fast food s velmi jednoduchým menu, které čítá jen pár položek, vás sice nenadchne svým prostředím, ale rozhodně vás nadchne chutí jídla. Hranolky si určitě řekněte jako cheese fries (stojí to za to). Jen počítejte s frontou, asi jsme nenarazili ani na jeden, kde by nebyla kupa lidí. Na Hollywood Sign se dostalo až před odletem. Pár minut focení uprostřed ulice, kde se to ani nesmělo a pak na skok do Echo Parku, což je maličký park s jezerem a spoustou pouličních mexických prodejců. Vzhledem k tomu, že ve městě ten den bylo asi 40 stupňů, jsme se nakonec rozhodli pro poslední rychlý nákup, dotankování a vrácení auta a raději čekat na letišti. 

Dál jsme jen na krátko zamířili do Beverly Hills. Po celém dnu v jednom kole a s malým jet lagem jsme byli celkem utahaní. Prošli jsme nákupní centrum (tolik opěvovaný Target mě vlastně až tak nenadchnul), potkali se v autě s Ice Cubem a dali si americkou večeři u Johnyho Rockets. Čokoládová kola je fakt kola smíchaná s čokoládovým shakem – amíci jsou na tyhle bláznivý mixy fakt mistři.

Další den nás čekalo z LA to nejlepší! Venice a Santa Monica. Počítejte s parkovným od 10 do 18 dolarů, podle štěstí a vlastní odvahy, kde se auto odhodláte nechat. My jsme ho nechali hned u pláže na větším hlídaném parkovišti. Naše první kroky mířili samozřejmě k oceánu. Neuvěřitelně široká pláž, spoustu racků a ledová voda (zvládla jsem tam vlézt tak maximálně po kotníky). K. se nakonec při naší druhé návštěvě pláže na konci cesty vykoupal celej. Z mapy jsme vyčetli, kde je naše vyhlídlá půjčovna kol Ride! (mapy si berte zadarmo po motelech, jsou naprosto dostačující). Půjčovna je to vskutku originální (asi jako všechno ve Venice), ale cenově výhodná. Kola už po našem příchodu byly dost vybraný, ale já jsem se svým bílým retro drakem byla nadmíru spokojená. K. nejdřív uvažoval o bruslích, ale nakonec skončil taky u kola. Po celé délce pláže vede chodník pro cyklisty a lidi na bruslích a dojedete po něm až do Santa Monicy. Projížďku na kole kolem oceánu považuju za jeden z nejlepších zážitků z celé cesty (kolo určitě nevynechte). My jsme se vydali směr Santa Monica Pier – na kole to zvládnete pomalým tempem asi za 15 minut. Po cestě máte možnost shlédnout různé pouliční umělce, obchůdky a bistra. Můžete se zastavit v plážové posilovně a nevynechte ani skate park, kde je rozhodně, co vidět. Santa Monica Pier je obrovské molo s poutí, stánky s jídlem a suvenýry. My jsme si o kus dál dali k obědu tacos v Taco Libre, prošli si pouť a obchod se suvenýry Bubba Gump co. Santa Monica je hodně turistická a počítejte s davy lidí. Oproti tomu Venice je hodně alternativní a dovedu si představit, že nebude pro každého. Pouliční umělci všeho druhu, tam vydělávají opravdu lecčím (např. opilá padesátnice válející se na zemi v kostýmu mořské panny s cedulkou Drunk Mermaid či pán prezentující solární poezii – přes lupu vypaloval do dřeva básničky) a trávu tam nejen cítíte všude kolem, ale taky jí na každém rohu koupíte. Nám se rozhodně víc líbilo ve Venice a na konci naší cesty jsme tam trávili náš předposlední den.

Poslední den v LA před tím, než jsme se vydali na cestu, bylo v plánu Malibu a Santa Barbara (a přesun do Atascadera). Dopoledne jsme se ale zasekli návštěvou Walmartu, který nás hrozně uchvátil – ten výběr, ty velikosti (Alenky v říši divů), takže jsme pak po zbytek dne trošku nestíhali (přece jen nás čekalo ujet cca 222 mil). V Malibu jsme měli možnost vidět část surfařských závodů a nahlédnout do životního stylu téhle komunity lidí. Mě to naprosto uchvátilo. Když budete s časem nakládat lépe než my, věnujte Malibu určitě víc času. V Santa Barbaře jsme zvládli procházku kolem pláže, kde se ten den uctívala památka obětí 11. září a večeři. Je to takové hogo fogo přímořské městečko, ale za vidění určitě stojí. Večer už jsme trávili více na Severu v městečku Atascadero, kde jsme přespávali v Motel 6, poblíž dálnice. Druhý den už opravdu začíná náš road trip.

Štítky: