Ahoj čtenáři,

hned na začátku bych se vám rád omluvil za dlouhé čekání na můj další článek a náhlé ukončení fitness koutku. Mohl bych se tady vymlouvat, pobrekávat, ba snad i na zemi se svíjet a vysvětlovat vám, proč že jsem články přestal psát, ale odpověď je prostá. Došla mi nit. Na začátku se všechno jevilo tak křišťálově čistě, článek střídal článek, slabika slabiku a náhle to bylo pryč. Zvažoval jsem pokračování, ale opravdu se mi nechtělo pouštět do odborných věcí typu, jak udělat správně klik, co jíst k večeři nebo jak zmenšit obvod pasu. To mám v práci každý den a ještě to sepisovat ve svém volném čase, to mi přišlo jako magořina. Třeba jednou vyjde kniha.

Každopádně si někdy rád zčistajasna vyliji hlavu na papír a s chutí popřemýšlím o zážitcích a postřezích z poslední doby. Venku začíná pravý podzim, ne – li zima a mě chytla klasická čtyř denní  rýma. Jak by řekl herec obsazovaný do postav, které vždy a za každé situace nakonec zemřou, WINTER IS COMING a je čas něco napsat. Název Coming to America nevznikl náhodně a slouží jako odkaz na jeden z mých nejvíc nejoblíbenějších (díky Forreste) filmů s Eddiem Murphym v hlavní roli, kdy Zamundský princ jede zasít svůj královský oves do bohem zaslíbené Ameriky.

A jaké je tedy téma? Když jsme se minulý podzim (2015) rozhodovali, kam bychom chtěli jet na dovolenou, zůstaly nám poměrně rychle dva cílové kontinenty a pár vybraných zemí spočitatelných na prstech jedné ruky. Asie (Vietnam, Thajsko, Indonésie – Bali) a Spojené státy americké (trip po západním pobřeží). Nikdy jsem nebyl zrovna zeměpisec, takže doufám, že jsem neudělal nějakou botu v umístění. Každopádně po tom, co jsem tlačil na to jet do Asie, jsme se jednohlasně rozhodli jet do Ameriky. Byl jsem přehlasován 3:1 a asi do konce života za to budu všem členům naší posádky vděčný. Přeci jenom jsme vzali penízky a bezdětně bezstarostní, nevázáni hypotékou, vyrazili vstříc západnímu pobřeží USA. Nebudu tady vyprávět, jako jsem to již dělal tisíckrát, co se který den stalo, kdy jsme koho potkali a kde jsou otisknuté naše podrážky. Naopak se pokusím popsat můj dojem z téměř tří týdenního výletu a vyzdvihnout jen to nejzajímavější a to, na co byste si vy ostatní měli dát pozor, kdybyste se tam vypravili.

Cesta:

  • První rada zní – nešetřete přehnaně na letenkách – přeci jenom cesta trvá z Prahy v průměru 16 až 20 hodin a věřte mi – každá hodina se počítá a ke konci letu vám bude každá minuta připadat jako věčnost.
  • Vyberte si kvalitního aerolinky – my letěli s British airways a bože díky za to – letenky nás vyšly s přestupem v Londýně na necelých 16 000,- Kč a úroveň služeb byla při srovnání s ČSA nebo snad s lowcost dopravci nesrovnatelná. Organizace personálu na letištích – v letadlech – letadla samotná – jídlo – fast track při časové tísni na Heaththrow – pohodlí v letadle. To všechno se podepíše na vašem stavu a délce regenerace po letu. Dejte raději tisíc navíc, než zažít to, co my v létě 2015 s Vuelingem při cestě na Santorini.
  • Obrňte se trpělivostí na imigračním na vstupním letišti do země a modlete se, ať nechytíte 3 hodiny dlouhou frontu v sloupky označeném hadu, na jehož konci spatříte celníka v módu „CHCITADYVŠECHNYNASRATAPROTOPRACUJUPOMALUJAKOKOKOT“.
  • Auto si zarezervujte z pohodlí domova a za 10 minut po příchodu do půjčovny odjíždíte.
  • Bez GPS to ani nezkoušejte.

Místa:

  • Hlavní body našeho tripu – LA – Malibu/Santa Barbara – Big Sur – Monterey – San Francisco – Yosemite – Death Valley – Las Vegas – San Diego – LA  + městečka a místa na přespání mezi.
  • Z vlastní zkušenosti. Pokud jedete dvojice (my měli dvě auta), oba dva mějte řidičák. Amerika je nádherná, ale opravdu veliká – kopce střídají hory, hory střídají údolí a údolí pouště.
  • Rozdíl 30 °C během 2 dnů není nic neobvyklého – zima, vítr, déšť a prach – celý den na cestě  – to všechno vám bere síly.

Města deseti slovy:

Los Angeles – beton, šeď, obrovské zácpy, palmy, nádherné VENICE, bezdomovci, vedro, hluk.

San Francisco – organické jídlo, kopce, bolavé nohy, anglické domečky, tramvaje, kavárny, Alcatraz.

Las Vegas – neony, hluk, show, luxusní hotely, drahý alkohol, shackshake burger, VEDRO.

San Diego – pláže, pohoda, Sea world, sea food, sluníčko, relax, tráva, Mexiko.

Na Americe mě nejvíce zaujala jedna věc. Američani. Ať si říká, kdo chce, co chce, podle mě jsou prostě v pohodě. Největší rozdíl mezi námi a nimi je asi životní rytmus. Možná je to také tím, že jsme byli většinou v přímořských oblastech a spali v městečkách, která leží u velkých dálnic a žijí z turistického ruchu. Mají to na háku a na všechno mají dost času. Samostatná záležitost je surfařská komunita, to je fakt masakr – banda opálených, vysportovaných týpků od 15ti do 60ti let, žijících v minivanové komunitě (středověk hadr), se stále připáleným jointem v puse. Každopádně celkově cokoliv jsem v USA potřeboval, tak nebylo problém vyřešit.

Při prvním tankování mi šel pumpař natankovat a když jsem odjížděl, potřásl mi rukou, poděkoval mi, že jsem natankoval u něj a dal mi zadara půl litru kafe, protože zjistil, že jsme z Evropy. Strávil se mnou 10 minut svého času, aniž by musel a s viděnou téměř nulového výdělku. Celkově mi kvalita služeb a hlavně pak ochota personálu, a je jedno jestli na pumpě, hračkářství nebo prodejně potravin, přišla neuvěřitelná a při vzpomínce na chování 90% řidičů autobusů v ČR a jejich porovnání s padesátiletým 150 kg vážícím černochem, řídícím linku spojující letiště s půjčovnou aut, který při každé zastávce vstal, pomohl lidem s bagáží a za cesty vyhlašoval zastávky stylem hlasatele na sportovních utkáních, se mi trhaly žíly.

Co se týče koupání, slunění a další radovánek, které si užijete při dovolené v egyptském rezortu, tak to bohužel. Cestujete, poznáváte, ráno zabalíte – večer vybalíte – vyspíte se – vstanete – vyjedete – vyfotíte – poznáváte – najíte se a takhle každý den. Není to relax dovolená. Vidíte toho spoustu, ale pokud chcete zregenerovat i fyzicky a ne jenom mentálně, tak tahle dovolená není pro vás.

Co je pro mě osobně samostatná kategorie, je pak nakupování, outlety a výběr zboží. To se prostě nedá srovnat. Outlet po kterém vás vozí v případě zájmu golfové autíčko, nákupní centra v hotelech ve Vegas, která nikdy nekončí a vy přemýšlíte, jestli jste pořád v tom samém hotelu nebo výběr potravin, oblečení, elektroniky a všeho dalšího v řetězci Walmart. Nemluvě o řetězcích s 50% slevami na značky typu Hilfiger, Prada, UA, Michael Kors atd. Pro mě to byl konec nadějí, že moc neutratím. Připravte se na to, že obrovskou položkou ve vaší konečné útratě bude jídlo. Pomalu se vyplatí jíst ve fastfoodech, než jít do samoobsluhy. Balíček šunky za 125,- Kč, plátkový sýr za 100,- Kč a už jedete. O bistrech a restauracích nemluvě. První větší snídaně pro dvě osoby nás vyšla podle výpisu z účtu a kurzu 25 Kč/ dolar na 750,- Kč. Hold v Americe je blaze, ale taky poněkud draze. Hlavně u potravin.

Národní parky a příroda asi nejsou kategorie, kterou bych měl hodnotit. Bohužel jsem vždycky byl trošku městský chlapec, při pochodu přírodou mě chytají zívací ataky a šoupání podrážek mých bot je slyšet na kilometry. Yosemity jsou určitě nádherný park a i když mě většina z vás teď pomalu v mysli křižuje, vidím to jako směsici šutrů, stromů, kopců, dalších šutrů, trávy, kytek a bobků od zvířat. Na druhou stranu ano – Yosemity byly a jsou nejhezčím místem, které jsem kdy z pohledu přírodních krás navštívil.

Je spousta zážitků, které jsme si přivezli zpět ve svých hlavách a to ať už ty špatné, jako při  pohledu na stanová městečka plná zubožených a nemocných bezdomovců nebo ty nádherné, jako krásu zvířat v Mořském světě, západ slunce na pláži v San Diegu, jiskry v očích mé přítelkyně při gamblu ve Vegas nebo na nikdy nekončící tok nadávek k našemu virtuálnímu příteli z krabičky GPS Jardovi, který nám nejednou zařídil cestu někam do pr…..

Tak zase někdy holky a kluci, loučí se s Vámi K.

Štítky: