Rok ve školce skoro za námi. Kéž by se mohly sejít Míša a Rózka z konce školního roku s těmi z září a říct jim, že nakonec to bude všechno dobrý, všichni budou spokojený a že školka bude prima bezpečný místo.

Z adaptace ve školce jsem měla respekt. Návrat do práce jsem si domluvila až od října a počítala jsem s tím, že to bude chtít trpělivost a čas. Už v létě jsme četly knížky o tom, jaké to ve školce je, povídaly jsme si o tom, co bude. Nakonec celý ten proces předčil má nejdivočejší očekávání. Těžké to bylo pro nás obě. Vzpomínám si na všechna ta rána, kdy jsme odcházely z bytu a R. plakala, že nikam nechce. Vzpomínám si na ta rána, když jsem stála v šatně a plakala jsem já potom, co jsem jí křičící nechávala ve třídě. Nevěděla jsem, jestli to dělám dobře. Nevěděla jsem, jestli to zvládneme – ( napadalo mě: je R. na školku zralá?, byly jí čerstvé tři roky a ve třídě tou dobou byla nejmladší). Do třídy v září nastoupilo 9 dětí a jen u nás adaptace probíhala velmi velmi pomalu a náročně. Celé září jsem žila v obrovské úzkosti a nevěděla jak z ní ven.

A co nakonec pomohlo? To, že jsem všechny ty negativní emoce začala přijímat a validovala jsem je jako úplně v pořádku. To, že jsem jí je dovolila, ale přesto s nějakou dávkou laskavosti vysvětlovala, že do školky musí chodit dál. Přestala jsem jí přesvědčovat o tom, že školka je přece super, má tam nový kamarády, hračky a já nevim co. To, že jsem se v tom všem chaosu nakonec sama uklidnila. A pak jako lusknutím prstu (a fakt to tak u nás bylo) šla jednoho rána do školky a neplakala. A bylo to. Najednou vydržela ve třídě přes oběd. Začala se zapojovat mezi děti. Přinesla domů první obrázky a naučila se první písničky.

A najednou už školka nebyla strašák. Zvykly jsme si. R. si našla nové kamarády, naučila se neskutečný množství věcí, vyrostla.

Tenhle týden jsme spolu chodily ze školky pěšky, povídaly jsme si a bylo to moc fajn. A mě najednou došlo, jak ten první školkový rok hrozně utekl. Řekly jsme si, jak jsme to zvládly a že je to ve školce nakonec dobrý a že jsme statečný holky. Ten posun je obrovský. A bylo hezký to takhle zpětně společně zhodnotit. 

A tak – jestli vás čeká nástup do školky a nemáte splavný dítě. Nebojte, zvládnete to a nakonec to bude všechno dobrý. Jen to chce čas.