Dlouho jsem vám nepsala o žádné knize a do oka mi v nakladatelství Jota padla právě tahle. Zaujala mě anotace i název a byla jsem zvědavá, co mě čeká. Přiznávám, že jsem ke knížce byla také maličko skeptická a nebyla jsem si jistá jestli se mi bude líbit (možná to bylo tou obálkou). Nakonec jsem knihu přečetla během tří dnů a rozhodně jí můžu doporučit dál. Na svůj seznam si jí dejte, já jsem s ní rozšířila svůj letní seznam četby a rozhodně toho nelituju.

Pokud jde o mě, souhlasil bych s vaší matkou. Od jistého věku, řekl bych tak od šestnácti let, jsme všichni nějak postižení. Úplně každá zasraně úžasná lidská bytost má nějakou vadu.

Celá kniha se točí kolem hlavního hrdiny Andyho Cartera a jeho poněkud svérazné rodiny. Táta na zahradě střílí veverky paintballkou, máma v rádiu brojí proti sňatkům homosexuálů a brácha během prodeje akcií stíhá zvládat svoje dvě dítka.

Andyho poznáváme ve chvíli, kdy už rok žije v New Yorku po rozvodu se svou ženou, ze kterého se ještě pořádně nedostal. Je mu přes třicet, pracuje v baru, žije v malém bytečku, popíjí a lituje se. A pak mu jednoho večera zazvoní telefon a musí se vrátit do Omahy, protože umírá jeho oblíbený dědeček. A tím začíná celý příběh.

Andy se musí vyrovnat sám se sebou a vrátit se zpátky do života. Po roce se vrací na místo, ze kterého utekl a čelí konfrontaci s lidmi, se kterými se nerozešel v dobrém. Do příběhu vstupuje potetovaná Daisy a začnou se dít zvláštní věci. Zároveň se z vyprávění zpětně dovídáme něco o Andyho dětství a o tom, co se dělo před rokem, když se rozešel se svou ženou.

Kniha je, víc než co jiného, vtipná. Bavilo mě jí číst. Příběh není prvoplánový a nenašla jsem žádné slabší pasáže. Není to žádná typická romantika, i když i té sem tam trochu najde. Ideální oddechovka na léto, ale i úsměvná knížka k podzimním plískanicím.

Nakladatelství Jota, s. r. o., 2017. Knihu je možné zakoupit ZDE.

* Článek sponzoruje nakladatelství Jota. Děkuju, že podporujete značky/firmy, které podporují Wish. Hope. Life.