Naše druhé léto s Rozárkou. A  v úplně jiné dynamice. Rozdíl mezi rokem a dvěma je u dětí ták obrovský. Loni jsem od léta měla nulová očekávání. Mateřství pro mě bylo náročné a hledala jsem nové cesty. Letos je všechno tolik jiné. I teď samozřejmě máme náročnější dny, ale všechno je o moc snadnější a mateřství si užívám. Hodně jsem přemýšlela, jaké léto bych si pro nás letos přála a velmi rychle mi došlo, že bych si přála, aby bylo pomalé. Přála bych si, abychom zvolnili (všichni tři) a užívali si úplně obyčejné dny plné těch drobných maličkostí, které nám dělají radost. Žádné velké plány, velké cíle. Jen tak být. Spolu. A tak jsem si letos sepsala tenhle seznam, abych to pomalé léto měla stále na mysli. 

Přeju si: 

  • Trávit hodně času venku. Na procházkách, na hřištích. Při jídle, při uspávání. 
  • Večerní pomalé procházky před spaním po našem sousedství. 
  • Trávit víc času na terase povídáním, hraním her – místo času u televize. 
  • Zvládnout letos psát letní deník (poslední dva roky to byla bída) nebo aspoň radosti dne. 
  • Vzít Rozárku na nějaký open air koncert. 
  • Zrealizovat aspoň jeden prodloužený víkend někde v přírodě, mimo Prahu. 
  • Uspořádat letní piknik s přáteli. 
  • Užit si s Rozárkou den na koupališti. 
  • Oslavit s Péťou výročí jen ve dvou. Procházkou, drinkem a dobrým jídlem. 
  • Připravit Rozárce krásný narozeninový den. 
  • Vítat/přijímat všechno nečekané, co nám v létě přijde do cesty. 

Vítej léto.