Po měsíci jsme zase ve Varech. Konečně zdraví (ťuk ťuk). Je vždycky fajn změnit prostředí. Už vyhlížím lepší počasí a víkendové výlety s Rozárkou. Jak se máte? A jaký byl váš únor? 

Valentýn jsme nijak zvlášť neslavili. Dali jsme si víno a film Hasta la vista. Péťovi jsem nechala poslat do práce Goodlok a měl z toho zážitek, jelikož pan kurýr mu na vrátnici před zraky vojáků začal předávat můj vzkaz o tom, jak moc ho miluju (chtěla jsem jen napsat vzkaz na tašku, ale tohle taky dobrý no – hahaha). Po dlouhé době jsme zase vyrazily na procházku s kočárkama s Kíťou a bylo to prima. Jen nám pak na konci Rózina i Kája sborově řvali – jeden hlady a druhý ze solidarity. Je to legrace s těma dětma. Po půl roce jsem byla u kadeřnice (ach). Nová barva a velké zkracování. A jsem děsně spokojená. Rozárka se od pondělka přesunula z naší ložnice do pokojíčku. Přesun proběhl hladce, až mě to vlastně překvapilo. Ale podotýkám, že s námi nikdy nespala v posteli, takže je zvyklá na vlastní postýlku. Dorazila nám předsíňová stěna a stavělo se. Byly to velké nervy a hodně sprostých slov, ale nakonec to ten náš kluk zvládnul. Paradoxně máme vlastně míň místa na bundy i boty, ale zas je to takové úhlednější. Musíme to všechno ještě nějak porovnat a doladit. Na Netflixu přistála 7. série Brooklynu 99 a zase se u toho strašně bavíme (boží seriál!). A Péťa se konečně dočkal Drsnýho Harryho. Včera jsem viděla novinky Filaxu na letošní rok a byla jsem unešená. Nové kolekce vypadají božsky. Sledujte bedlivě eshop, brzo už budou první vlaštovky. Nakonec jsem se rozhoupala a pořídila jsem si kurz na tvorbu minialb a moc se těším na březen až se pustím do tvoření. Rozárka roste jako z vody a je to hrozný číslo. Vůbec nechápu, kam se podělo to maličkatý miminko. Příští týden máme velmi nabitý. Plavání (konečně), návštěvy, doktoři. A pak už bude březen, jupí! 

► Na blogu konečně vyšel článek o tom, jaký byl náš rok 2021.