Včera jsem před tréninkem byla dost mrtvá – zvládla jsem  předtím ale 10 minut meditace i cvičení řeči na konferenci. Z běhání mě pořád bolely nohy – hlavně lýtka, takže jsem A. prosila, abychom nohy trošku šetřily.
Po zahřátí tedy dostaly zase jednou pořádně zabrat ruce. Nejdřív jsem cvičila s 2 kg činkama – což se v počátku zdálo dost easy – nicméně při třetí sérii už jsem maličko nemohla. Prokládali jsme to pro zahřátí během a boxováním s činkama. Pak TRX a posilka na břicho (dávala jsem nohy pod sebe a pak střecha, případně rychlejší střídaní obojího), o kterém jsem tu už psala (Makám na bicáku 3.). Tentokrát jsem  s tím překvapivě už neměla takový problém a samu sebe jsem celkem překvapila. Na řadu dneska přišla i taková ta velká činka, se kterou jsem cvičla na bicepsy, tricepsy a záda (měla celá tak kolem tří kil) – ano, smějte se, zatím žádný těžký váhy nezvedám no. Nakonec jsem trošku potrápila i nohy – stoličkou a skákáním přes švihadlo. Nevynechala jsem i cviky na břicho a dělala jsem úklony s 5 kg závažím. Měřily jsme dneska plank a vydržela jsem 45 vteřin (a to jsme to měřily v době, kdy jsem za sebou měla už skoro 3/4 tréninku, takže dost dobrý!).
Trošku jsem se bála, jak to ruce přežijí, ale s radostí musím říct, že v pohodě. Holky už trošku asi sílí.
Celkově mě cvičení baví, čím dál tím víc a subjektivně mám pocit, že mi to prospívá ve všech směrech.
Co vy a pohyb? Trápítě nějak tělo (ať už doma, v parku nebo v posilovně)? Případně, proč se vám do toho vůbec nechce?