Prosim vás já si každý měsíc říkám: tak teď, teď už to fakt bude určitě lepší. A ono pak nějak moc není. Takže tentokrát jsem si to na konci dubna neříkala a uvidíme, co přinese květen. Duben byl. Byl pro mě trochu krizovka. Byl to měsíc, kdy jsem strašně málo spala (asi nejmíň od chvíle, co byla Rózka novorozenec). Duben byl měsíc, kdy jsem uvažovala, jestli bych se zase neměla vrátit k antidepresivům. Nakonec jsme ho zvládli (jak taky jinak) a jedeme dál. Tohle jsou moje dubnové radosti:
- Procházky na lehko, se sluchátky v uších a spokojeným dítkem.
- Všechny noci, kdy jsem měla aspoň tři hodiny spánku v kuse.
- Středeční návštěvy mojí babičky.
- Dokoukané nové díly Sexu ve městě, ač mi nepřišly moc dobré.
- Oddech u Půlnoční knihovny.
- Uhříněvské akce, ač nám moc nevycházelo počasí.
- Pár dopolední, kdy jsem si jako prioritu dala meditovat.
- Vincek – naše nové auto s obřím kufrem, kam se konečně všechno vejde.
- Večery s Péťou – s Přáteli, Četníkama, 1. oddělením a pistáciema.
- Dobře ulovené věci na Vinted.
- Pocit, že v tom nejsem sama a že to máme všechny mámy občas hodně náročné.
