Láska ke knihám

Knihy

Kousek mě

Zašeptáno

Láska k papíru

Diáře

Na vlnách pátku

Na vlnách pátku

Už měsíc jsem nevydala páteční tipy! Bylo to pár náročných týdnů, ale konečně si všechno sedlo a já mám dneska večer volnou chvilku, protože naše Rozárka usnula během pěti minut a po zbytek večera máme volno. Tak jdu trochu vzpomínat, co všechno se dělo. 

S Rozárkou to bylo náročné. Hodně náročné. Nekonečně proplakaných večerů, odpolední, dní. Mých i jejích. Nakonec se ukázalo, že má alergii na bílkovinu kravského mléka a museli jsme změnit pediatra. Bylo mi to všechno líto, že jsem jí tak dlouho trápila, ale nakonec byla velká úleva, že se ukázalo, kde je problém. A pak přišly koliky. Další proplakané večery a já už si říkala, že to fakt jiné nebude. Každý večer 2-3 hodiny pláče, dlouhé uspávání. Byla jsem vyšťavená a unavená jako nikdy. Ale i to jsme nakonec vyřešili a konečně máme doma spokojené usměvavé upovídané miminko. Poslední měsíc byl fakt mazec. Přesně to jsem si naivně říkala, že nám se stát nemůže. Měli jsme tu návštěvu z Varů a stihli jsme s Péťou jedno rande nad running sushi a výroční snídani v McDonaldu. Dva roky od zasnoubení (neskutečný). Péťa byl hodně po služebkách a my jsme si s Rózinou vytvořili vlastní rutinu. Taky jsme odjeli do Varů my a to na celý týden. Čas s rodinou, západočeské derby a hodně dobrého jídla. Získala jsem skvělou rodinu. Ale taky jsem nějak víc začala vnímat nevýhody mateřství a bylo mi smutno, že Péťa může chodit pařit a užívat si s kolegama a já sedím doma a obstarám dítě. I takové to někdy je. Začali jsme sledovat Oliheň, protože kdo tenhle korejský seriál nesleduje, ten nežije. Vyšly nové díly dokumentu Filmy našeho dětství a já konečně koukám na Sexuální výchovu, když je Péťa pryč. Přečetla jsem svou 47 knihu tohoto roku a se smutkem musím konstatovat, že letos svůj obvykle velmi snadno dosažitelný cíl přečíst 60 knih nezvládnu. Na 50 to asi dotáhnu, ale bude to o fous. Ach ach. Chodíme hodně ven a jezdíme hodně po výletech, protože máme společenské výletní dítě. Letošní Václavové v Chrástu se opět vydařily a bylo strašně fajn se po té dlouhé covidové době vidět skoro v plném počtu. Konečně jsme se viděly s holkama a seznámily jsme ty naše malé holčičky. Na konci listopadu nás čeká wellness ve Varech a na začátku prosince vánoční rodinná vila. Pomalu začínám shánět vánoční dárky, dopis Ježíškovi jsem poslala tento týden. Zítra rodinná oslava, protože Ádí má dneska narozeniny ♥. Podzim je v plném proudu a já si konečně zvykám na novou životní roli. 

PS: Dítě se během psaní článku asi 3x vzbudilo a nakonec jsme jí museli znovu uspat (hahaha). 

► Na blogu vyšel článek s tipy na ruční práce, recept na borůvkové šneky, recenze knihy Žijte prostě a nový úkol do diářové výzvy

Previous Post Next Post

Může se vám také líbit

Nechte mi tu komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..