Hostivařské molo

Blogerská výzva od Canli. Na facebooku na mě vykouklo několik blogů, které se do téhle výzvy zapojily. Články jsem prolétla a říkala jsem si, že minimálně už jen kvůli odkazům na oblíbené blogy by to mohlo být zajímavé. Kdo ví, třeba vás taky zajímá, jak to s tím psaním blogu vůbec mám (zajímá?). Zásadní věci o Wish. Hope. Life. najdete v odkaze nahoře. Pár dalších věcí se dozvíte níže a další všetečné otázky můžete mít v komentářích. Nebojte, nebudu se tu nijak extra rozepisovat (kdo to pak chce taky číst, že jo).

Jak jsem začal/a psát blog? 

Tak to je zrovna něco, co se dozvíte TADY. Psát jsem začala v roce 2003, když jsem byla v prváku na střední. Zrovna začínaly blogy na lide.cz a s kamarádkou jsme si každá založily ten svůj. A tak vzniklo místo My Hippie World, ze kterého je dnes Wish. Hope. Life.

Proč píšu?

Protože mě to baví. Protože mám pocit, že mám světu, co říct. Protože někdy je snazší psát než mluvit. Protože blog už existuje tak dlouho, že je vlastně tak nějak součástí mě.

Kdo je můj oblíbený autor?

Robert Fulghum, Nicole Krauss, Ernest Hemingway, Sylvia Plath, Haruki Murakami, Richard Brautigan, Michael Cunningham.

Jaká je moje oblíbená kniha?

Je jich 22 (ano, čtete správně, je jich přesně 22) a o žádnou vás nemůžu ochudit. Takže:

Dějiny lásky, Dívka s perlou, Hodiny, Jih proti severu, Kafka na pobřeží, Když byl bůh králík, Malé ženy, Mistr a Markétka, Modlitba za Owena Meanyho, Osamělost prvočísel, Pod skleněným zvonem, Pohyblivý svátek, Příšerně nahlas a k nevíře blízko, Probuzení, Slovník lásky, Stařec a moře, Ten, kdo stojí v koutě, Tracyho tygr, Třetí přání, Velké trápení, Via Lucis, Všechno, co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce. 

O čem píšu?

Tak to doufám víte, protože mě pravidelně čtete (že jo). Jestli jste tady náhodou zrovna teď poprvé – píšu o věcech, které mě baví a zajímají, což je tak nějak všechno možné. Píšu o svých diářích, o knížkách, které čtu, o místech, které jsem navštívila, o svých životních milnících. Sem tam přidám nějaký ten recept, který by vám určitě neměl uniknout a sem tam píšu taky o hodně osobních věcech. A taky přidávám ty nejlepší tipy na všechno možné.

Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

Průměrně bych si tipla, že tak hodinu – hodinu a půl, když to vezmu i s focením.

Už jsem někdy měl/a spisovatelský blok?

Jasně, že jo. Kdo taky ne. Z různých důvodů se člověku někdy prostě psát nechce. Blog funguje už skoro 14 let a během té doby jsem někdy byla tišší a někdy hlasitější, ale důležitý pro mě je, že jsem tady byla vždycky a že jsem blog nikdy nechtěla úplně zavřít.

Jaká je moje oblíbená citace knihy?

Každý den se skládá ze 6 400 099 980 okamžiků. (Hledání přítomného okamžiku, Ruth Ozeki)

Ví moje rodina/ přátelé, že píšu? Ne – proč ne? Ano – podporují mě?

Ze začátku to vlastně moc mě blízkých lidí nevědělo a psala jsem dost anonymně. Pak se to nějak zlomilo a dneska mě čte půlka K. rodiny a všichni mě maximálně podporují. Mamka mi dává likes na facebooku a úplně nejvíc mě podporuje K. Bez něj by blog určitě nebyl, tam kde je dneska. Zas tak idylický to ale taky není. Pamatuju si dobu, kdy z blogu nebyl nadšený K. ani jeho kamarádi. Ne každý vás prostě ocení. Dneska ale rozhodně dostávám hlavně podporu a povzbuzení a píšu absolutně otevřeně sama za sebe.

Označuju se rád/a za blogera?

Většinu času, co píšu blog jsem se za blogera vlastně neoznačovala. Pak jsem to jednou řekla jako takovou jobovku, co o mě lidi vlastně moc neví na nějakém pracovním školení a od té doby je ze mě bloger na plný úvazek (hahaha). To označení mi vůbec nevadí a bloger zkrátka jsem.

Zkoušel/a jsem už někdy napsat knihu?

Knihu určitě ne. Napsala jsem pár povídek. A někde v mém velkém seznamu snů se něco jako napsat knihu určitě objevuje. Nicméně v nejbližší době nic takového neplánuju. Obecně si myslím, že bloger se automaticky nerovná slovu spisovatel.

Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako bloger?

Pro mě je to určitě nějaká konzistentnost a pravidelnost ve vydávání článků. Mít články v zásobě a pravidelně psát (všechno to, co mi leží v hlavě), abych se nedostávala do časovýho presu a nestalo se pak to, že vyjde jen jeden článek týdně. Jak si můžete všimnout je to boj velmi aktuální. Za výzvu taky považuju to, že dělám nějaký PR článkům a blogu a že se o mě víc ví a blog má lepší návštěvnost. Tohle asi řeší všichni ne?

Jaké jsou ideální podmíny pro psaní?

Ráno/dopoledne. Notebook v posteli. Snídaně hned vedle. Dobrý černý čaj po ruce. Tak se mi píše nejlíp.

Co mi blogování dalo a vzalo?

Dalo mi spoustu nových známých, mohla jsem si vyzkoušet několik fajn věcí a přečíst nespočet dobrých knih. Naučilo mě trpělivosti a tvrdé práci. Naučila jsem se základy html (hahaha). Zdokonaluje můj psaný projev. Dává mi možnost dokumentovat nějakým způsobem svůj život. Nenapadá mě nic moc, co by mi blogování vzalo – snad jen malou část mého soukromí, o tu se ale stejně dělit chci.

Moje oblíbené blogy, které čtu:

Převážná část blogů, které čtou jsou blogy zahraniční. Tady bych s vámi ale ráda sdílela ty, které jsou z našich vod a které mám ráda.

Angelic Perfection
Máma za vodou
Poslední panna
be at peace, not in pieces
Chuť psát
Lifestyle Birdie

Musím říct, že mě to nakonec hrozně bavilo psát a doufám, že vás to teď bavilo číst. Možná dokonce popřemýšlím o nějaké vlastní blogerské výzvě (rovnou třeba měsíční?). Napište mi jestli se vám článek líbil a jestli byste třeba chtěli vědět ještě víc. Zapojujete se do výzev nebo vás to moc neba?