Těšila jsem se na únor. A on začal tím, že jsme já i R. lehly s chřipkou. Týden doma za námi a minimálně další před námi. Veselo mi z toho není. Ale bude líp. 

Událo se

Celý týden zavřené doma. Hodně únavy. Hodně kontaktních spánků. Ale taky jsme hodně četly a dívaly se na pohádky. Vytáhla jsem svoje antistresové omalovánky a pastelky (pro R. velká zábava, pro mě velký krok z komfortní zóny, hahaha). Vyrobili jsme si valentýnské stonožky (zapojil se i Péťa). Deskovky a karty každý den. R. s námi zvládá s dopomocí hrát Záchranáře. Upekli jsme skořicové motance. Postavila jsem konečně knihovničku z Lega. Často už nevím čím nás zabavit. Musela jsem zrušit spoustu pracovních věcí a spoustu mi jich tady taky visí. Ach jo. Čeká nás rodinná oslava narozenin a já moc doufám, že za týden už na ní budeme připravení. Mamka měla tenhle týden „55“ a já přemýšlela o tom, jak se čím dál víc stírá ten náš „malý“ věkový rozdíl. Nestíhám meditovat, protože nemám 10 minut denně o samotě. Chybí mi to. K Vánocům jsme našim koupili Pásovce – karetní hra, kde figurují i kostky. Je to jednoduchý, svižný a moc zábavný. Tak vřele doporučujeme. 

Čtu

Střih jsem nakonec odložila a vrhla jsem se na Divé ženy, které mi přinesl Ježíšek. Tři ženy, tři různá časová období, jedno rodinné pouto. Bylo to super. Během dvou dní jsem zhltla velmi zvláštního Červotoče a teď jsem se vrhla na Komnatu ozvěn. S R. jsme přečetli Boba a Bobka z knihovny a objevili jsme uspávací knížku O králíčkovi, který chtěl usnout (a opravdu funguje). Jinak čteme stále dokola Káťu a Škubánka. 

Sleduju

Dokoukali jsme Ripleyho a bylo to top. Shlédli jsme dokument Americká štvanice: O. J. Simpson – nespala jsem z toho dva dny. Uff. Na Maxu přistál nový C. B. Strike a tak jsme se vrhli na Černočerné srdce. 

Tvořím/plánuju

Svetr stále v procesu. Chtěla bych se vrhnout na vision board v diáři. Leží mi tu samotvrdnoucí hmota a přemýšlím, co s ní. Máme naplánovaný výlet do Plzně o jarňákách. Přemýšlím, že bych si našla nějaký tvořivý workshop. 

Hotovo. Ještě před časem bych se na psaní vyprdla, protože bych měla pocit, že se nic nestalo, když jsme pořád jen doma a nic se neděje. A vida. Ono to jde. Moje dnešní radost dne. 

Snad váš únor začal lépe než ten náš a máte se prima.