Big Sur byla jedna ze zastávek, na které jsem se těšila úplně nejvíc. Těsně před odjezdem jsem si konečně přečetla Big Sur od Jacka Kerouaca a plná očekávání se těšila na cestu.

V pondělí 12. září jsme se probudili do zamračeného rána a chladného počasí (rozhodně chladnějšího než bylo v LA). Pobalili jsme všechny naše věci (dva kufry, jeden příruční, tašky s jídlem a cestovní ledničku), odhlásili se v Motelu 6 a vydali se poprvé tankovat k benzínce. Možná jste slyšeli o tom, že se na amerických benzínkách tankuje trošku jinak. Nejdřív zaplatíte a pak tankujete. Poprvé se nám příliš nezadařilo – stojan naší kartu zkrátka nebral a nepomohla ani pomoc místního muže. Nakonec K. musel zajít za pumpařem dovnitř, tam dostal další instrukce. Nicméně ani pak se nezadařilo, takže nakonec předplatil u kasy a hurá vyšlo to (po zbytek naší cesty už jsme jinak netankovali). Za obecného veselí, potlesku a podávání rukou (a to jako fakt!) jsme s obřím kelímkem kávy, co chutnala jako kakao s pěti cukry, vyrazili na cestu.

Z LA se do San Francisca můžete dostat vnitrozemím a nebo po pobřeží. Cesta vnitrozemím trvá cca 6,5 hodiny, ale přijdete o všechno krásné. Cesta po Highway 1 trvá okolo deseti hodin, ale rozhodně stojí za to. Pokud vám v autě nebývá dobře, doporučuju extra dávku kinedrilu, jelikož je to dvě hodiny samá zatáčka. Z jedné strany oceán a z druhé příroda – lesy a louky. Každých pár set metrů krásná vyhlídka.

Pokud jako my budete vyjíždět směrem od LA, tak vás jako první na cestě potkají cedule na Hearst Castle – K. je zapřísáhlý odpůrce těhle prohlídek, takže jsem ho tam nedostala, ale pokud máte čas, zatávku si udělejte. Jde o moderní, luxusní sídlo bohatého průmyslového a obchodního magnáta, které se stalo historickou památkou. My jsme si první zastávku udělali na vyhlídce Hearst San Simeon State Park, kde byla plná pláž Elephant Seal – neboli obřích tuleňů. Oči nám šly na vrch hlavy, jste všemu neuvěřitelně blízko. Nelidský smrad nás, ale brzo vyhnal zpátky na cestu. Zároveň doporučujeme z hotelu vyjet opravdu brzo, protože místa se pak rychle plní dalšími turisty. Dál už jsme stavili náhodně na každé vyhlídce, která se nám líbila. Spoustu stoupání, spoustu zatáček, nemělo to konce. Celou dobu jsme měli zataženo a pošmourno, ale vlastně to mělo svojí atmosféru. Další zastávkou už pak byla restaurace Nepenthe, kam chodil popíjit sám Jack Kerouac. Je to restaurace s překrásným výhledem, která na místě stojí a funguje už od roku 1949. Měli jsme štěstí a dorazili brzo, takže jsme chytli místo na terase s výhledem. Moc jsem si ten oběd tady chtěla dát, takže jsem na peníze nekoukala, ale určitě to bylo jedno z nejdražších jídel za celou cestu. Burger se sýrem vás vyjde na 19 dolarů. Za ten výhled to stálo, viděli jsme dokonce velryby. Hned vedle je známá kavárna Café Kevah. Pokud máte čas i na nějaké to chození, tak může být vaší další zastávkou Ewoldsen Trail – steztka skrz červené lesy a kaňony s výhledem na oceán. Během naší cesty byla většina vstupů uzavřena. Dál po cestě budete míjet Point Sur Lighthouse – jediný viktoriánský maják v Californii, který je otevřen pro veřejnost. Mě hrozně mrzí, že jsme nějakým způsobem minuli Pfeiffer Beach, kde jsou McWay Falls. Na konci cesty, ale určitě zastavíte u Bixby Bridge a nebudete sami. Tady najdete úžasnou panoramatickou vyhlídku na oceán a okolní krajinu.

Big Sur je místo, které nelze popsat slovy a ani z fotek nebudete mít zážitek, co máte, když tam opravdu stojíte. Pokud se do Californie chystáte, tak by vám tohle místo určitě nemělo ujít. Já bych tam byla schopná strávit klidně tři dny.

Při cestě do Seaside, malého přímořského městečka, kde jsme měli nocovat, jsme měli Monterey, kde jsme si udělali krátkou zastávku. Měli jsme tu štěstí na kouzelně objevující se záchody (které byly dokonce zdarma!), což K. zachránilo život, dali jsme si jedny z nejlepších krevet v životě (a to já vlastně krevety nerada) a prošli se po mole plném restaurací a obchůdků. Tohle město, ale určitě stojí i za delší zastávku. Je tu obrovské mořské akvárium, příroda, různé kulturní akce i možnosti k nakupování. My jsme původně měli v plánu pokračovat ještě do Santa Cruz, ale bohužel si na mě americké jídlo vyžádalo daň a skončila jsem v posteli s mátovým čajem. K. mezitím vybalil své cvičící náčiní a neprozřetelně se zničil před náročnou návštěvou San Francisca, o kterém bude další článek.

► Všechny další články týkající se naší cesty najdete pod štítkem USA trip.

Štítky: